U téhle románové cesty časem se budete rozhodně bavit… tak jako při čtení Marťana!
Víte, jak si lidé před padesáti lety představovali život v roce 2016? V tom, ve kterém žije Tom Barren, se jejich sny dokonale splnily. Lidstvo si užívá blahobytu, létajících aut, pohyblivých chodníků, základen na...
číst celé
U téhle románové cesty časem se budete rozhodně bavit… tak jako při čtení Marťana!
Víte, jak si lidé před padesáti lety představovali život v roce 2016? V tom, ve kterém žije Tom Barren, se jejich sny dokonale splnily. Lidstvo si užívá blahobytu, létajících aut, pohyblivých chodníků, základen na Měsíci… Jen Tom Barren si v tomhle ráji nějak nedokáže najít místo, a to ještě před tím, než jedno jeho unáhlené rozhodnutí zásadně změní strukturu vesmíru… a stroj času ho odsoudí k existenci v našem roce 2016, ve světě, který my pokládáme za jediný skutečný. A Tom zase za neskutečně zaostalý. Jenže to vypadá, že se mu zrovna tady nakonec možná zalíbí. Mohl by zkusit všechno vrátit zpět, ale opravdu to chce?
Román Dnešek není naposled je o verzích nás samotných, kterých se zbavujeme, abychom je po čase znovu přijali za své. Je to příběh o přátelství a rodině, nečekaných putováních a alternativních cestách, o lásce ve spoustách jejích podob. Debut plný humoru, odvahy a naděje naznačuje příchod skutečně talentovaného autora.
schovat popis
Recenze
Kniha je vážně nápaditá a dynamická. Ale některé kapitoly byly nezáživné a já jsem si říkala, jaký mají smysl. Měla jsem co dělat i obsáhlými pasážemi, kde hlavní hrdinové se vylévali city v sáhodlouhých souvětích. Stejně tak mi dělaly menší problém i pasáže o fungování cesty časem, co je to časová kotva nebo tah, ale bylo docela srozumitelně popsané, takže jsem nebyla za vědeckého negramota :-D
Ale musí se nechat, že v knize jsou i zamyšlení hodné citáty, nad kterými jsem pozastavila a vstřebávala jsem jejich krásnou pointu.
Knížka se nečte nejjednodušeji, ale když s ní budete mít trpělivost, dokážete ji ocenit :-)
Autor používá zbytečně někdy složitá souvětí. Někdy jsem se i ztrácel v jednotlivých postavách a jednotlivých realitách. Zdálo se mi to moc překombinované. Myslím si, že kapitolu vulgarismů si mohl odpustit. Byl jsem rád, že jsem knihu vůbec dočetl do konce.
Líbilo se mi, že autor shrnul některé kapitoly do uceleného celku a v knize nalezneme i řadu myšlenek. Líbila se mi třeba myšlenka, že člověk by si měl vypsat souhrn věcí, které udělá během dne, a pak den celkově zhodnotit. Je to daleko přínosnější než se řídit nějakými pravidly, které vytvořil někdo jiný, ačkoliv jsou správná.
Celkově dávám knize 50 %.