Na první pohled vás určitě zarazí šířka knihy. Nezdá se to, ale skoro patnáct set stránek je už pořádná kupa textu. Doteď se autorce dařilo udržovat napětí, protože hlavní protagonisté byli neustále s nějakými problémy odtrháváni, aby se pak pokoušeli k sobě zase dostat. A to bylo asi hlavním pojítkem, které udržovalo tu správnou atmosféru. V tomto díle mi ale veškeré dění připadalo spíše jako lepidlo v mezičase. Ne, že by kniha byla vyloženě nudná, ale po celkovém zhodnocení musím uznat, že bych ocenila nějaké škrty. Je to poznat i na délce mého čtení, jelikož dosud jsem zvládla předchozí díly přečíst do čtyř dní. Tentokrát jsem potřebovala skoro tři týdny.
Najde se tu nespočet pasáží, které nemají žádný hlubší význam a jen vyplňují mezery. Díky tomu je kniha příliš tlustá a docela při čtení brzdí. Nejzajímavější je začátek, kdy se pomalu vkrádáme do děje a opakujeme si, co se stalo minule. Prostředek knihy je spíš jako deník popisující každodenní život v divočině se všemi obtížemi s nimi spojenými. Jak těžké tehdy muselo být se uživit a přežívat. Do toho ještě typické problémy s Jamiem, kterému se prostě smůla lepí na paty. Líbilo se mi však jak Claire popisuje svoje lékařské poznatky, jak si vyrábí vlastní léčiva, pracuje na své krásné zahrádce a tak podobně. Prostě rodinná idylka se směsí dobrodružství. Možná je to ale jen způsob, jak popsat rozdíly života ve dvou dobách vzdálených dvěma stovkami let.
Nejzajímavějších bylo asi posledních sto stránek. Konečně se něco dělo, něco důležitého, na co jsme čekali přes třináct set stran. Tuto část jsem opravdu četla jedním dechem, plná napětí. A i přestože jde spíše o hodně otevřenou pasáž, která slibuje další zajímavé věci do dalšího dílu, byla z celé knihy nejlepší.
Ale musím se zaměřit i na jiné věci. Na první pohled je vidět, že se těžce šetřilo na papíře. Například oproti předchozí knize, jsou zde stránky tak průsvitné, že je vidět náznak dokonce dvou nadcházejících stránek. A to pro čtení není zrovna nejvhodnější, trošku mě ten text dalších stránek rušil...
Další věcí je, že každou knihu překládá někdo jiný. Bohužel není celá série ponechána jednomu překladateli a je to poznat. Co kniha, to jiný pocit. Z toho, co si vybavuji, byl pro mě zatím asi nejlepší a nejvíce sympatický překlad Bubnů podzimu. V této knize je to zase trošku jinak a tak mi ze začátku, několik desítek stran, trvalo si zvyknout na jiný překlad i slovosled. Na jiný pocit z postav či míst. Člověk by neřekl, jak může jiný překladatel tolik ovlivnit knihu. Nehledě na fakt, že jsem narazila na pár chyb, které byly do očí bijící (a tím nemyslím pravopis). Otázkou je však, jestli to přehlédla sama autorka, nebo je to chyba překladatele...
Tuhle sérii mám ráda a nedám na ni dopustit. I když jsou v této knize nějaké věci, které se mi moc nezamlouvaly a kniha se mi zdá z celé série prozatím nejslabší, jsem ráda, že jsem ji četla. Spokojenost rozhodně převládá a už se těším na další výlet do minulosti...
Recenze
Najde se tu nespočet pasáží, které nemají žádný hlubší význam a jen vyplňují mezery. Díky tomu je kniha příliš tlustá a docela při čtení brzdí. Nejzajímavější je začátek, kdy se pomalu vkrádáme do děje a opakujeme si, co se stalo minule. Prostředek knihy je spíš jako deník popisující každodenní život v divočině se všemi obtížemi s nimi spojenými. Jak těžké tehdy muselo být se uživit a přežívat. Do toho ještě typické problémy s Jamiem, kterému se prostě smůla lepí na paty. Líbilo se mi však jak Claire popisuje svoje lékařské poznatky, jak si vyrábí vlastní léčiva, pracuje na své krásné zahrádce a tak podobně. Prostě rodinná idylka se směsí dobrodružství. Možná je to ale jen způsob, jak popsat rozdíly života ve dvou dobách vzdálených dvěma stovkami let.
Nejzajímavějších bylo asi posledních sto stránek. Konečně se něco dělo, něco důležitého, na co jsme čekali přes třináct set stran. Tuto část jsem opravdu četla jedním dechem, plná napětí. A i přestože jde spíše o hodně otevřenou pasáž, která slibuje další zajímavé věci do dalšího dílu, byla z celé knihy nejlepší.
Ale musím se zaměřit i na jiné věci. Na první pohled je vidět, že se těžce šetřilo na papíře. Například oproti předchozí knize, jsou zde stránky tak průsvitné, že je vidět náznak dokonce dvou nadcházejících stránek. A to pro čtení není zrovna nejvhodnější, trošku mě ten text dalších stránek rušil...
Další věcí je, že každou knihu překládá někdo jiný. Bohužel není celá série ponechána jednomu překladateli a je to poznat. Co kniha, to jiný pocit. Z toho, co si vybavuji, byl pro mě zatím asi nejlepší a nejvíce sympatický překlad Bubnů podzimu. V této knize je to zase trošku jinak a tak mi ze začátku, několik desítek stran, trvalo si zvyknout na jiný překlad i slovosled. Na jiný pocit z postav či míst. Člověk by neřekl, jak může jiný překladatel tolik ovlivnit knihu. Nehledě na fakt, že jsem narazila na pár chyb, které byly do očí bijící (a tím nemyslím pravopis). Otázkou je však, jestli to přehlédla sama autorka, nebo je to chyba překladatele...
Tuhle sérii mám ráda a nedám na ni dopustit. I když jsou v této knize nějaké věci, které se mi moc nezamlouvaly a kniha se mi zdá z celé série prozatím nejslabší, jsem ráda, že jsem ji četla. Spokojenost rozhodně převládá a už se těším na další výlet do minulosti...
Hodnocení se tedy týká zatím přečtených dilů..