Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské...
číst celé
Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.
schovat popis
Recenze
Autorka usilovala o umělecké využití PROUDU VĚDOMÍ (vnitřní světy postav zachycuje prostřednictvím jejich monologů – volných asociací myšlenkových postupů). Experimentuje s románem jako takovým, s jeho formou. Rozbíjí jednotu času a používá symboly.
Kdo ještě nečetl žádné knihy od této autorky, může vyzkoušet třeba knihu PANÍ DALLOWAYOVÁ. Jen musí být připravený na to, že bude muset více přemýšlet a bude si muset vyhradit více času na tuto knihu, ačkoliv není příliš dlouhá. Určitě VIRGINIA WOOLFOVÁ není autorka, kterou bych vyhledával. Nicméně plánuji do budoucna si přečíst knihu K MAJÁKU a uvidím, jak se mi kniha bude líbit. Možná časem vyzkouším její další knihy, ale určitě si nechám nějaký časový odstup. Znám čtenáře, kteří mají tuto autorku v oblibě a snad četli většinu jejich knih.
V knize se nachází také DOSLOV, který přibližuje tuto knihu. Doslov napsal Martin Hilský.