Když jsem přemýšlel, jak přistoupit k sestavení tohoto sborníku, jak jej strukturovat a s jakou logikou přistoupit k výběru textů, zvažoval jsem několik variant. Tou nejběžnější (a ve sbornících tohoto typu zřejmě i nejčastější) formou by bylo utřídění textů podle jednotlivých témat. Mohla by tak vzniknout kniha, ve které by se čtenář v jedné kapitole seznámil s mými názory na českou domácí politiku, v jiné na dnešní Evropskou unii, v další třeba na USA a vzdálenější svět.Rozhodnul jsem se jinak a vybral způsob možná méně tradiční. Kolikrát totiž s lítostí konstatujeme, jak rychle se svět, na který jsme byli zvyklí a kterému jsme důvěřovali, kolem nás hroutí. Události překrývají jedna druhou, máme obvykle tendenci považovat mnohé z nich za nevýznamnou „pěnu dní“, jejich význam nepřeceňujeme, vytěsňujeme v našich pamětech kamsi na okraj, takže při zpětném ohlédnutí býváme sami překvapeni, že to či ono se stalo „už“ tehdy nebo „teprve“ tehdy. Prostě říci, že lidská paměť je krátká, je vcelku banální konstatování, na kterém není nic nového – a právě proto jsem se rozhodnul sestavit tento sborník textů a rozhovorů právě tak, jak se udály v časové souslednosti, jak (bez ohledu na témata) proběhly, jak na sebe navazovaly a v co vyústily. Takto sestavený „textový dokumentární film“ považuji za nejvhodnější metodu, která nám umožňuje z drobných průběžných událostí sestavit plastický obraz a komplexnější společenskou skicu své doby, a jež nám usnadní připomenout si rychlost a hloubku společenských a politických změn v minulých letech.Sborník je rozdělen do čtyř základních částí. Co část, to jeden rok. Každá část začíná přehledem událostí, které se v onom roce udály. Je nezbytné zdůraznit, že jsou to data vybraná autorem sborníku. Výčet není ani zdaleka úplný. Ale o to vůbec nejde. Je výběrem událostí a dat, o nichž se domnívám, že byly jistými milníky své doby a v důsledku naznačovaly (či přímo určovaly) směr dalšího vývoje.\nKdyž jsem se svými texty a rozhovory probíral s cílem vybrat ty důležitější, znovu a znovu jsem byl bolestivě překvapován rychlostí, hloubkou a rozsahem proměny naší civilizace. Zde nechť čtenář hledá důvody, které mě přivedly k burcujícímu – a vědomě skeptickému – názvu sborníku: „Je to horší, než jsem si myslel“. Na následujících stránkách totiž najdete texty všímající si hodnotové krize Západu, migrační invaze jako jednoho z projevů této krize, stále rychleji probíhající demontáže demokracie a její nahrazování liberální demokracií, pod jejímž pláštíkem se skrývají ideologie útočící na naši svobodu. Čtenáři nabízím své postoje k událostem na Ukrajině, které přispěly ke zbytečnému stupňování napětí mezi Západem a Ruskem. Znovu chci připomenout naši radost ze svobodného rozhodnutí britských občanů opustit Evropskou unii i z posilování politických proudů „změny“ v Nizozemí, Francii, Německu a Itálii i z vítězství „zapomenutých obyčejných“ v USA a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Co však v souboru těchto textů většinově chybí, jsou ucelené texty glosující události české politické scény. Ne že by se u nás (v časové periodě, kterou sborník mapuje) nestalo nic, ale v porovnání s dynamikou a turbulencí událostí v okolním světě je nezbytné si přiznat, že se v té době v Čechách nic převratného a zásadního skutečně nestalo. To podstatné se děje mimo Českou republiku a k nám jsou důsledky vnějších událostí pouze „importovány“. To je hlavní důvod, proč si drtivá část textů tohoto sborníku všímá změn v okolním světě podstatně více než politických událostí u nás doma. Co však není v názorových textech, je obsaženo v rozhovorech, které v průběhu oněch let vznikly, a ve kterých se v řadě odpovědí nad událostmi či vývojem uvnitř ČR zamýšlím.Zdaleka ne všechny texty, které byly v oněch minulých čtyřech letech napsány, jsou součástí této publikace. Všechny texty z období let 2014– 2018 jsem pečlivě prošel a kriticky posoudil vhodnost jejich zařazení. Řadu z nich jsem vyřadil. Ovšem ty z textů, o kterých jsem přesvědčen, že do tohoto sborníku pro jejich dokumentaristickou charakteristiku patří, jsem v žádném případě nedoplňoval, nepřepisoval a neměnil i s tím rizikem, že čas některým mým názorům nemusel dát zcela za pravdu. Ale i to považuji za nedílnou součást „kronikářského“ ohlédnutí zpět. Čtenáři se tak dostávají do ruky texty přesně takové, jak byly v době svého vzniku napsány.\nJinak je tomu však u mých rozhovorů, které jsou součástí této publikace. I ty jsou sice seřazeny v náležité časové souslednosti, doznaly však významných změn – ne obsahových, ale ve svém rozsahu. Rozhodl jsem se tak proto, že v době jejich publikací byly často natolik rozsáhlé, že v takovém formátu je nebylo možné do sborníku zařadit. Faktem také je, že v původních verzích se některé otázky opakovaly nebo si byly navzájem obsahově natolik podobné, že pro potřeby tohoto sborníku není třeba plná znění uvádět. Pokud se ovšem najdou takoví čtenáři, kteří by si ony rozhovory znovu rádi přečetli celé, pak jsou v plném rozsahu snadno dohledatelné na internetových stránkách IVK.A přesto si nad tím vším musí vnímavý čtenář znovu položit hlavníotázku: proč číst knihy, které jsou tvořeny výběrem z textů již dávno publikovaných? Jaký intelektuální zážitek nám mohou nabídnout? 15. dubna 2019 vzplála část historické katedrály Notre-Dame. Douglas Murray, britský žurnalista a autor knihy „Podivná smrt Evropy“, tuto smutnou událost v Paříži komentoval slovy, že už „navždy budeme pro dějiny generací, která ztratila Notre-Dame“. Vypůjčím si Murrayův názor k tomu, abych zdůraznil, že alarmujícím poselstvím sborníku, který právě otvíráte, má být varovné připomenutí, že neztrácíme pouze Notre-Dame, ale že ztrácíme celou civilizaci, které je Notre-Dame symbolem a při tom se tváříme, že to buď nevidíme, nebo že nám to nevadí, nebo – bohužel – to vítáme. A proto je to horší, než jsem si myslel.