Věděli jste, že obaly od lízátek Chupa Chups vytvořil Salvator Dalí? Napadlo by vás někdy, že falzifikátory byli i nejvýznamnější umělci všech dob? Tušili jste, že falzifikátoři jsou i mezi archeology a přírodovědci? To a spoustu dalších historek se dozvíte v knize, která je zábavnou učebnicí z dějin umění.
Aby nedošlo k mýlce, na začátku je potřeba zdůraznit, že „Umění falzifikace: myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů“ je odborná publikace napsaná vysokoškolským profesorem. Noah Charney se specializuje na historii umění a na kriminalitu v oblasti uměleckých děl. Protože píše nejen odborné práce, ale i literaturu faktu určenou nejširšímu publiku, jeho knihy jsou čtivé tak, až máte chvílemi pocit, že čtete beletrii.
„Umění falzifikace: myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů“ má všechno, co má obsahovat vědecká práce včetně poznámkového aparátu, vysvětlivek odborných termínů a citace použité literatury. Kniha je strukturována jako odborná práce, ale to nic nemění na tom, že v ní převažují zábavné a leckdy až bizarní příhody. Všechny se týkají padělatelství a nelze si nevšimnout, že Charney ve skrytu duše fandí některým padělatelům. Zejména pak těm, kteří vzali padělatelství jako jistou formu pomsty, aby dokázali, že nabubřelí kurátoři a takzvaní experti na umění mají pouze pusu plnou řečí, ale ve skutečnosti nepoznají originál od padělku.
Autor se také nebojí rýpnout si do odborníků, kteří leckdy kryjí kriminalitu jen proto, aby se svět nedozvěděl, že se zmýlili v úsudku. Anebo lžou z mnohem prozaičtějšího důvodu – kvůli penězům. Mohlo by se zdát, že padělatelská živnost vznikla kvůli zbohatnutí, ale uvidíte, že tomu tak není. Některé padělatele jejich řemeslo baví, jiní si chtějí dokázat, že zvládnou to, co zvládla velká jména historie, a jiní se prostě jen vsadili a prohráli sázku. Laici mají pocit, že svět umělců a padělatelů je ostře ohraničený, ale opak je pravdou. Věděli jste například, že slavní renesanční umělci začínali jako falzifikátoři? Překvapilo by vás hodně, kdybyste se dozvěděli, že Salvator Dalí podepisoval práce svých žáků a vydával je za své?
Kniha začíná vymezením pojmů, kde se dozvíte, kdo je vlastně padělatel v řeči zákonů. Ačkoliv jde o trestnou činnost, autor vám vysvětlí, proč se padělatelství nebere zas až tak vážně, a dokonce vám dá návod i na to, jak se vysekat z vězení, pokud vaše Mona Lisa bude k nerozeznání od TÉ Mony Lisy. Charney nepoučuje, nemoralizuje, ale s nadsázkou a nebývalým pochopením píše o tom, jací jsou lidé, potažmo padělatelé. Můžeme s ním polemizovat, ale buď jak buď, soudní spor nebo pobyt ve vězení přinesl řadě padělatelů mezinárodní slávu.
Jistý falzifikátor (v knize je uvedené jeho jméno) namaloval přes dva tisíce renesančních obrazů, do kterých zakomponoval věci z 20. století, ale kdyby nedošlo k soudu, kde se tím pochlubil, svět by byl dál klamán. Proto většina falzifikátorů touží po tom, aby byl jejich zločin odhalen. V praxi to funguje tak, že o padělcích se policie dozví hlavně proto, že se k nim jejich autoři přiznají. Velkolepé odhalování slavných padělků se děje pouze ve filmu. Pokud je falzifikátor inteligentní a chce si především vydělat, nikdy se nepustí do slavných obrazů visících v galeriích, ale bude tvrdit, že našel nové dílko slovutného mistra.
Kromě padělků obrazů existují i falza v literatuře či vědě. Falšovat se dají kosti neexistujícího vývojového stupně člověka, stejně jako úlomky Svatého kříže, mapy Ameriky nebo Hitlerovy deníky. O tom, že jsou padělatelé někdy velmi úspěšní, svědčí spory o Shakespeara, které se dosud vedou. Na druhou stranu jsou některé padělky poměrně vtipné, například Ježíšových zaručeně pravých kostí se našlo už tolik, že by se z nich poskládala stovka lidí. „Umění falzifikace: myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů“ je skvěle napsaná kniha, která vám dokáže, že i vážné věci je možné brát s humorem a nadhledem. schovat popis