Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše...
číst celé
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.
schovat popis
Recenze
A já se ptám: bylo to nutné? Tohle měla být prostě šuplíkovka pro horší časy.
Jenže, Jo Nesbø mezitím napsal strhující sérii s Harry Holem. Jo Nesbø vytvořil legendu, sám sebe. A proto na jeho knihy teď bude poučený čtenář koukat jinak, než kdyby sérii s HH nenapsal. Krev na sněhu má míle daleko k tomu, jak dobře umí psát. Některé části nedávají smysl, akční scéna na konec (jediná v knize) je spíš úsměvná, než akční (ale zase dobře napsaná, to ano) a tak jediné, co na té knize mám rád je hlavní hrdina Olav.
Je to hodný člověk, přestože jeho práce je na zakázku zabíjet lidi. Jenže, i tato charakteristika je nakonec dost vachrlatá, protože hned na začátku se Olav jako zabiják nezachová. Já chápu, že v knize je to proto, abychom s ním měli sympatie, ale rozhodně to šlo udělat jinak, logičtěji.