Je vidět, že Nesbø neusnul na vavřínech a neustále mění zavedenou osnovu svých detektivních příběhů. Tam, kde by by čtenář očekával nějaké to opakování a zajeté koleje, spisovatel odbočí a přidá jiný aspekt nebo situaci, která zamíchá běžným dějem. Přidá pár novinek, nějakou tu jizvu navíc. V tomto případě přidal stereo vraždy a dost možná ještě víc. Přidal na brutalitě a napětí. Čtenář, který si je již jistý vrahem je zde několikrát vyveden z omylu. A ke konci příběhu zjistí, jaký je to vůl, vždyť to přeci bylo tak očividné. ...No, není to jednoduché.
Příběh je čtivý, opět je do toho trochu zapletena rodina kolem hlavního vyšetřovatele Hola, možná je tu i víc krve, i když by se to oproti Jablku z příběhu Levhart možná nezdálo, ale i to je překonáno. Zabijáckých zbraní je víc a čtenář tápe, která ke komu patří. Vraždy nejsou tak jednoznačné, ale situace na to ukazují, zbraně jsou jasné, jen je nejasná jejich historie, postavy umírají, protože se někomu něco nelíbí. Vrah jasně dává najevo své zhnusení a je jasné, že se před ničím nezastaví.
Opět je to lepší, než předcházející příběhy. Nenudí to, divák je neustále ve střehu, situace se vyvíjejí. Četl jsem to celkem rychle na své poměry. Ono přeci jenom detektivka o síle šest seti stran už nějaký ten čas zabere. Byl to dobře strávený čas. Tyhle zamotané žánrové kriminálky mě v poslední době baví čím dál víc. Je to oddychové upustit od fantasy a sci-fi a pustit se do jiných krajů a mravů. Určitě tento příběh doporučuji. Jen bych poukázal, opět, na to, že v této sérii je pocit kvality zvyšován příběh od příběhu. Doporučím nováčkům číst od první knihy, pěkně popořadě a nenechat se odradit slabšími články této série.
Trochu mě překvapil hudební posun Harryho Hola. Zatím, co si ho pamatuji jako fandu Slipknot, Slayer a podobných skupin, v tomto příběhu mě celkem zklamal. Ne, nebudu kvůli tomu dávat o hvězdu méně (i když jsem o tom uvažoval), ale věřte, že poslouchat Bon Iver je strašný vopruz a při delším poslechu bych měl chuť i brutálně vraždit. Jako „tématické“ bych nazval Olegův výběr starých Holeho desek. V jedné fázi si totiž pouští Talking Heads a jejich super song Psycho Killer. Jo, to už je opravdu tématické...hmmm.
Díky panu N jsem také poznal člověka, který se jmenuje Stephen Krogman. Až do přečtení Policie, jsem vůbec netušil, že žije člověk, který udělal na tetrisu světový rekord 1 648 905 bodů!!! Sakra, já na tetrisu udělám sotva 20 000 :( Rekordy také láme společnost Zlín, která poslušně na konec knihy zařadila „slovník cizích slov a vět“ Děkujeme. Jen malou poznámku k překladatelce Kateřině Krištůfkové, slovo nebo slovní spojení „do prčic“ stoprocentně v Norsku neznají. Nevím jak v originále, ale troufnu si říci, že Nesbø použil slovo „paska“, nebo spojení „dritt fealen“ což znamená něco jako do prdele. Prčice máme jen tady u nás v Čechách. schovat popis