Budovy bankovních domů a spořitelen zastupují v téměř každém českém městě architektonickou vrstvu, která dnes zpřítomňuje chaotické a hořko-sladkými emocemi prodchnuté období transformace společnosti po pádu totalitního režimu a budování nového demokratického státu v režii Václava Havla a Václava Klause. Největší z nich, které vznikly rozpadem Státní banky československé, ovšem svými většinovými podíly zůstaly strategicky ve vlastnictví státu, sehrály klíčovou roli v procesu privatizace a staly se tak symbolickými monumenty etapy později označované jako tzv. bankovní socialismus.
Kniha přináší příběhy 23 vybraných bankovních domů, které odrážejí specifický regionální kolorit a osobní přístup jejich architektů. Poodhaluje, jaké významy utvářejí jejich křehkou postmoderní identitu, která byla obecně spojována s příslibem nového životního stylu charakteristického pro západní společnost formující se od konce sedmdesátých let 20. století. Jednotlivé eseje o bankovních domech vznikaly převážně na bázi osobních rozhovorů s architekty a jsou doprovázeny bohatou architektonickou dokumentací, především velkým množstvím dobových fotografií, dokládajících původní reprezentativní podobu těchto staveb, která je dnes již většinou nenávratně ztracena pod nánosy rekonstrukcí.
Dobový kontext v knize dotvářejí umělecky pojaté vizuální koláže. Ty jsou sestavené ze zahraničních katalogů prezentujících kancelářské interiérové produkty a rovněž z reklam, které se tehdy objevovaly v západních architektonických časopisech a měly tak značný vliv na utváření představ zdejších architektů o podobě firemní image. Kniha tak nastavuje některé paralely mezi budováním reprezentativní identity velkých polostátních bankovních institucí a identity nového demokratického státu a obecně tak rekonstruuje scénografii společensko-politické transformace, jejích ideálů a jejích mýtů. schovat popis