Proudový stíhací letoun MiG-15bis sovětské konstrukční kanceláře Mikojan – Gurjevič navázal na původní MiG-15 v seriové výrobě v SSSR od roku 1949. Pro méně zasvěceného diváka by se oba letouny z vnějšího pohledu mohly zdát identické, ale MiG-15bis vykazoval jednak o něco vyšší výkony díky novému motoru Klimov VK-1, měl lepší výzbroj a další menší konstrukční změny. Čs. vojenské letectvo přecházelo na MiG-15bis, tehdy u nás oficiálně značený S-103, od roku 1953, kdy bylo ze SSSR dodáno 24 letounů a od r. 1954 po ukončení produkce MiGu-15/S-102 přebíralo dodávky letounů domácí licenční výroby. Ta skončila v r. 1958 a dala celkem 620 strojů, z nichž čs. letectvo převzalo 444. Je pozoruhodné, že MiG-15/S-102 měl stanovenu technickou životnost 10 let, takže tyto letouny, pokud nebyly přestavěny na MiG-15SB, zmizely od útvarů do r. 1964. MiG-15SB měl technickou životnost po úpravě prodlouženu na 13 let, takže do roku 1967 byl ze služby vyřazen i on. MiG-15bis, přestože po stránce draku se nijak výrazně nelišil od MiGu-15, vydržel ve službě až do jara 1983. Šlo o stroje z posledních licenčních serií roku 1958, takže sloužily necelých 25 let. Tato publikace navazuje na historii výroby a služby v čs. letectvu předchozí verze letounu MiG-15 popsané v předchozích publikacích serie Aero. schovat popis