Knižní debut básníka z generace první poloviny 60.
let, šéfredaktora časopisu Tvář, ukazuje, jak pestrá a zajímavá
tato generační básnická vlna v české literatuře byla a je. Jan
Nedvěd začal psát básně v době, kdy debutovali jeho vrstevníci Ivan
Wernisch či Antonín Brousek, své básně tehdy však...
číst celé
Knižní debut básníka z generace první poloviny 60.
let, šéfredaktora časopisu Tvář, ukazuje, jak pestrá a zajímavá
tato generační básnická vlna v české literatuře byla a je. Jan
Nedvěd začal psát básně v době, kdy debutovali jeho vrstevníci Ivan
Wernisch či Antonín Brousek, své básně tehdy však zveřejňoval jen
minimálně. Šlo o střídmé, civilní, věcné básně. Ukazoval se zde již
jeho sklon k vypointovanému aforismu. Své básně psal Jan Nedvěd
dál, zejména v 80. letech a poté i v letech 90. To si již vytvořil
zcela osobitý básnický rukopis: jako jeden z mála autorů své
generace zcela odvrhl básnický experiment, zaumnost, fantazii,
volný verš, a psal básně v pevné formě, jasné, srozumitelné, často
užívající nepatetický odstup, ironii a vtipnou pointu. Přihlásil se
tak jednoznačně k básnickému odkazu Františka Gellnera či Jiřího
Hausmanna. Přitom volil témata zcela civilní, všednodenní – v tom
jeho novější básně zachovávají vzácnou jednotu s jeho básnickými
počátky před čtyřiceti lety. Přítomný svazek shrnuje v autorově
uspořádání veškerou jeho básnickou tvorbu za dobu čtyřiceti
let.
schovat popis
Recenze