Gamebooková kniha spisovatelky Renaty Šindelářové, kterou zrovna vydalo nakladatelství Portál "Ztraceni v rudolfinské Praze" není jen tak obyčejná kniha o obyčejných dětech - a možná právě proto, ačkoli je určená především dětem ve věkové kategorii od 9 do 13 let, její kouzlo osloví i ty, kteří se této kategorii zcela vymykají. Jako například já. A nemyslím si, že budu ojedinělý případ.

Kniha totiž není jen příběhem dětí, které se přenesly v čase do dob Rudolfa II. - a kde se dozvíte spoustu věcí, jež jste nikdy nevěděli nebo jste je už dávno zapomněli. Třeba o tom, že katedrála sv. Víta, jejíž základní kámen položil již Karel IV. byla dostavěna až v roce 1929. Nebo třeba, že Karlovo náměstí je nejen největším náměstím v Čechách, ale vůbec v celé Evropě. A že jeho dřívější název zněl Dobytčí trh. Dozvíte se víc o tom, jak se lidé v té době chovali, co nosili, co jedli, kde spali. Ale také o tom, že nejen dnes, ale už i tehdy lidé viděli jen to, co vidět chtěli. Nejde tu však jen o příběh, protože i kdyby sebezajímavější, pořád by to byl jen jeden z mnoha příběhů, kterými je náš knižní svět už maličko přesycený. Tahle kniha je ale jiná.

Od začátku do konce vás provází hádanky, rébusy, početní úlohy a jiné zapeklitosti, které doplňují text a navádějí vás na další stránku, protože... Protože tahle kniha není o tom, přečíst ji od první do poslední stránky. Na to by zkrátka byla moc obyčejná. Ale jelikož spisovatelka Renata Šindelářová ví, jak zavařit mozkové závity - a to nejen dětí, jimž je tato kniha určená, pohrává si s vámi do posledního dechu. Tedy stránky. Text i rébusy jsou tu na přeskáčku, pokud neuhodnete, nedostanete se dál. Prostě nenajdete stránku, kde máte pokračovat. Takže, milé děti, vůbec se nestyďte požádat rodiče o pomoc. Nebojte se přiznat, že si s některými úkoly nevíte rady. Já sama (a to už dětství hledám skoro mezi vykopávkami) jsem si několikrát polohlasně říkala: Dělá si ze mě srandu? Ne, není to jednoduché, ale je to zábava. A to se přiznat nestydím. Bavilo mě to. Moc. Byla jsem zase malou holkou a i když jsem únavou padala doslova na pusu, pořád jsem si říkala, ještě stránku, ještě tenhle úkol...

Doporučuji mít po ruce papír a tužku, protože některé úkoly si prostě musíte hodit na papír. Já jsem si udělala tzv. metr a odškrtávala si stránky, kterými jsem už prošla. Něco je snadné a vyřešíte to hned, něco vám hlavu zamotá víc a někdy budete muset hledat nápovědu v textu. Prostě, tahle spisovatelka umí ... Vymyslet takhle úžasně vtipně a poučně napsanou knihu, udělat z ní bojovou hru pro celou rodinu, udržet v napětí čtenáře a badatele až do konce a navíc do příběhu zaplést i hodně z historie, takže se nenásilnou formou vlastně učíme, to prostě člověk musí umět.

Kniha, která je něco na způsob škola hrou, bude bavit i děti, jenž nemají ke čtení zrovna kladný vztah. Protože ono ani tak nejde o to, přečíst si příběh Klárky a Vojty, dětí ze současnosti, které nahlédnou pod pokličku dob dávno minulých. Jde spíš o to s nimi jejich příběh prožít. Zkusit si, jaké to je ve středověkém vězení, vymyslet způsob, jak se z toho vězení dostat. Vidět svět očima chudých, i těch bohatstvím zhýčkaných. Podívat se jinýma očima i na sebe - protože kdo by po takovém dobrodružství zůstal stejný? Klárka a Vojta určitě ne.

Takže zbývá co? Koupit si tuto knihu a vrhnout se vstříc tomu, co nabízí. A že toho nabízí hodně, to snad nemusím opakovat. schovat popis