Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen...
číst celé
Lena si vzala život naprosto dobrovolně – mezi lidmi už žít nemohla. Teď je z ní navka, budoucí bludička. Aby se jí skutečně stala, musí kromě nových dovedností zvládnout to hlavní: nalákat do močálu lidskou duši. Jenže po střetnutí s nepřátelskou strigou má na splnění úkolů místo sedmi let jen sedm dnů. Lena u bludiček našla milující rodinu a udělá cokoli, aby s nimi mohla žít i nadále. Zvládne přivést duši člověka, nebo ji čeká věčné zatracení?
schovat popis
Recenze
Lena je sice trochu zvláštní, ale v podstatě jí rozumím. Žít mezi lidmi, které okolo sebe měla, není jednoduché a jako budoucí bludičce by jí opravdu bylo líp, kdyby tady nebyla ta jedna komplikace, kterou musí vyřešit za jediný týden.
Celý příběh jsem četla se zatajeným dechem a byla jsem zvědavá, jak to dopadne.
Doporučuji :D
Lidé bývají sobečtí, závistiví, nevděční a zlí. Lena už v takovém světe žít nechtěla, tak si vzala život. Stala se z ní navka a pokud do sedmi let zvládne v bažinách utopit člověka, bude z ní bludička. Pokud ne, čeká ji věčné zatracení nebo návrat zpět do nehostinného světa lidí. Lena však naštve nepřátelskou strigu a sedmiletá lhůta se jí tak smrskne na pouhých sedm dní. V močálu mezi bludičkami už však našla pravou rodinou a hodlá udělat cokoliv, aby s ní mohla zůstat. Světla nad močálem napsala výherkyně čtvrtého ročníku literární soutěže Hvězda inkoustu – Lucia Ortega, Já si knížku mohla přečíst jako reading copy. Děkuji moc@humbook A musím říct, že kniha vyhrála oprávněně. Světla nad močálem jsou totiž opravdu pecka. Autorka zde otevírá trochu ošemetné téma sebevraždy. Vše je však vylíčeno jemně, citlivě a zároveň důrazně a velmi konkrétně. Své těžké rozhodnutí vzít si život bere Lena tak trochu s nadsázkou. Jsou lidé, kteří mají všeho dost, nechtějí nikoho otravovat, jenom odsud zmizet. Žádné velké divadlo, hra na city… Prostě už takhle dál nemůžou. Leniny pocity jsou opravdu uvěřitelné a již na prvních stránkách si mě získala. Není to žádná krvežíznivá nebojácná hrdinka ani naivní princezna čekající na zachránce na bílém koni. Je to normální fajn holka, které dal život pár pořádných kopanců a ona to zabalila. Navíc mluví plynně sarkasticky. Musím také ocenit fantaskní svět, který autorka vytvořila na základě slovanské mytologie. Příběh je čtivý, nápaditý, vtipný, plný pravdy a má naprosto geniální (pro mě nečekaný) konec. Také je plný krásných, duchaplných citátů na začátku každé kapitoly. Do toho ještě přihodíme nenásilnou, pomalu vystavěnou milostnou linku, která mě asi dostala úplně nejvíc. Na konci jsem málem uronila slzičku, a to mě běžně knihy jen tak nedojmou. #svetlanadmocalem jsou jasný důkaz, že musíme věnovat více pozornosti české tvorbě.
Pak se ale bludička přemístí do podsvětí a tam už to začíná být spíše řecká mytologie a takový akční thriller. Mně se to líbilo, ale uznávám, že atmosféra příběhu je najednou úplně jiná. A děj možná začíná být trochu překomplikovaný a není jasné, zda autorka vršila akci za akcí, aby děj ozvláštnila, nebo zda to byl od začátku záměr.
Co příběhu vytýkám, je romantická linka. Člověko-pes v podsvětí, jakýsi slovanský Anubis, má zájem o bludičku, ona je zhnusená, ale více se nic neděje. Žádná scéna, ve které by došlo k nějakému vyústění tohoto konfliktu - pokus o znásilnění, útěk, přátelství, pomoc, nenávist a zrada, pomsta... prostě nic, člověko-pes si šel svou cestou. Pak je tam ještě mnohem zásadnější "romantická" linka mezi navkou a někým jiným (nechci spoilovat), ale chybí mi tam chemie i nějaké náznaky, proč by vůbec měla vzájemná náklonnost vzniknout. Co ta osoba tak vysoko v hierarchii mohla na té obyčejné všední navce vidět...