Ulice dnešní Prahy si bez dopravního ruchu dokážeme představit jen těžko. Statisíce jedoucích i stojících vozidel nejrůznějších značek, typů a velikostí patří již neodmyslitelně ke koloritu města. Narůstajícímu provozu se přizpůsobují stávající komunikace, budují nové, zdokonalují řídící systémy i bezpečnostní prvky. Díky novináři a publicistovi Janu Králíkovi a již osmému svazku z edice Zmizelá Praha, který před nedávnem uvedlo na trh nakladatelství Paseka, mají však nyní všichni nadšenci motorismu ... a nejen ti ... ojedinělou možnost vydat se proti proudu času do dob dávno minulých, do dob, kdy Automobily a motocykly, řečeno slovy autora, genia loci Prahy teprve utvářely. Na dvě stě černobílých snímků, pocházejících ze sedmnácti archivů a soukromých sbírek, dalo vzniknout další fotografické publikaci o Praze, z níž je tentokrát cítit vůně spalovacích motorů. Od Benzova „kočáru“, obrazově několikrát zachyceného v okolí Pražského hradu na konci 19. století, dělí poslední snímky z okrajových částí města zhruba osm desetiletí. Hodnota shromážděných fotografií však zdaleka nespočívá jen v jejich stáří. Přestože u většiny z nich se jejich tvůrců nedopátráme, pár věhlasných jmen zde přece jen objevíme: Rudolf a Jaroslav Bruner-Dvořákové, Zikmund Reach, Josef Vojta, Antonín Alexander, Jan Posselt a dokonce i Josef Sudek. Někdy šlo fotografovi o zachycení konkrétního automobilu či motocyklu, jindy tvořilo vozidlo spíše kulisu k vzácné historické události, v souvislosti s níž byl záběr pořízen. S reklamními snímky či fotografiemi z výstav, jejichž účelem bylo v prvé řadě zvýšit prodej té které značky, tak ostře kontrastuje několik autentických záznamů, jako např. návraty prezidentů Masaryka a Beneše z exilu do vlasti či vítání význačných státních návštěv obyvatelstvem v ulicích. Pozornosti autora neunikla ani samotná dopravní infrastruktura a vše, co s motorismem v hlavním městě v průběhu let souviselo. Díky tomu má čtenář možnost nahlédnout do továren, prodejen, dílen a autoopraven, garáží, tunelů, pod střechy čerpacích stanic i do míst, kde bychom dnes automobilový provoz už hledali marně. Dávnou minulostí jsou stanoviště pro řízení dopravy uprostřed rušných křižovatek či nad nimi, betonové povrchy silnic, ale naštěstí také tanky v pražských ulicích. K nepoznání se změnily sanitky, hasičská vozidla, čistící technika, vojenské automobily, vozy bezpečnostních sborů, taxíky i letištní autobusy. Většinu kdysi slavných značek, jejichž stroje se proháněly metropolí na Vltavě dlouhá léta, nenávratně odvál čas. Napříč historií motorismu se však jako červená nit vine bohužel také fenomén dopravních nehod. Proto ani tuto méně příjemnou stránku provozu na pražských komunikacích nemohl Jan Králík pominout a několika takovými událostmi ji připomíná. Kromě toho je kniha doslova nabitá zajímavostmi, a to jak v samotné obrazové části, tak v úvodu. Dozvídáme se, mimo jiné, kdy došlo k první policejní registraci automobilu, že už v roce 1906 vznikl předpis pro jízdu po Pražském hradě, odkdy se píše historie autoškol v Praze, jak to bylo s přidělováním poznávacích značek, kdy začala být vedena statistika vozidel, jaký byl prvorepublikový trend, že první semafor se objevil už v roce 1927, proč došlo k přechodu z levostranného na pravostranný provoz v Praze o něco později než v ostatních částech Protektorátu, a mnoho dalších informací, které bychom v takto ucelené formě jinde hledali jen velmi těžko. Fotograficko-historickou hodnotu publikace ocení zajisté také obdivovatelé a znalci staré Prahy, jimž se vedle ulic a náměstí otvírají i pohledy do velmi nevšedních míst, která by si s motoristickou minulostí možná ani nespojili. Přiznejme si: kdo z nás tušil, že ve Valdštejnské jízdárně fungoval svého času autoservis s prodejnou ojetých vozů? O automobilových dílnách a garážích ministerstva pošt a telegrafů v areálu Vyšehradu ani nemluvě. Líčení až neuvěřitelného osudu karoserií tamních prvních poštovních autobusů také tak trochu napovídá, že Králíkovy Automobily a motocykly budou jistě plné i mnoha téměř zapomenutých a přitom napínavých příběhů Zmizelé Prahy. Otištěním několika snímků ze závodního prostředí předkládá navíc autor čtenáři malou pozvánku, kterou naznačuje, že téma rychlých kol není z jeho strany v populární ediční řadě ještě ani zdaleka vyčerpáno. schovat popis