Plná bolesti a žalu, ale i krásy a lidského humoru. Taková je kniha Nezkrocená, v níž se autorka Glennon Doyle vypisuje ze syrovosti trpkého ženství prostoupeného závislostí, poruchou příjmu potravy, depresemi i rozpadem manželství. Zároveň zde však jako fénix povstává z popela, dává čtenářům...
číst celé
Plná bolesti a žalu, ale i krásy a lidského humoru. Taková je kniha Nezkrocená, v níž se autorka Glennon Doyle vypisuje ze syrovosti trpkého ženství prostoupeného závislostí, poruchou příjmu potravy, depresemi i rozpadem manželství. Zároveň zde však jako fénix povstává z popela, dává čtenářům naději na katarzní oproštění a pomáhá nám uvědomit si vlastní hodnotu, půvab a vnitřní lásku, s jejichž pomocí máme konečně šanci vymanit se ze svých klecí. Vystavme moc svého ženství konečně na odiv a dovolme si žít jako nezkrocené šelmy!
schovat popis
Recenze
Glennonová se také přidává k davu "když jsi bílý, tak jsi hodně rasista" a zároveň obhajuje a podporuje hnutí blm a jejich marxistické vůdce, kteří vzali peníze a koupili si velké domy.
Jsem rád, že Glennonová konečně našla lásku, po které tolik toužila. Je mi jedno, že je to žena. Ona a Abby žijí v zemi, kde mohou být svobodně ve vztahu, sakra teď se dokonce berou. Ale propagovat, schvalovat a povzbuzovat ostatní, aby milovali někoho stejného pohlaví, protože je to tak nejlepší, se nijak neliší od toho, z čeho ona obviňuje ostatní, že milují někoho jiného pohlaví, protože je to tak nejlepší.
Pokrytectví v té nejlepší podobě. A překrucování biblických pravd, biologie a možná i některých dějin.
Bylo to zajímavé čtení a nelituju, že jsem se do ní pustila.
Věřím, že spoustu žen nyní autorka motivovala, aby se nevzdávaly a věřily sami době, takže dávám velký obdiv za obsah, který se mi líbil více než provedení.
Doporučuji :D
Autorka odvážně popisuje svůj život od dospívání až po dospělost, její proměnu. Opravdu má můj respekt a obdiv. Deprese, porucha příjmu potravy, alkoholismus, mateřství, rodičovství, rozpad manželství, křesťanství, homosexualita, rasismus, diskriminace, feminismus...To vše a mnohem víc v této knize najdeme. Musím ale vytknout, že se mi kniha chvilkama nečetla moc dobře, hlavně tedy v druhé půlce. Působila zdlouhavavě a musela jsem se do čtení až nutit.
Glennon Doyle je čtyřicet pět let. Ušla dlouhou cestu a život jí to zrovna neulehčoval. V dětství se autorka potýkala s bulimií, byla závislá, pak přišlo první těhotenství, do toho deprese, úzkosti a to ještě pokračuje…
Příběh není o tom, že by vám brečela na rameni a stěžovala si, jak to neměla lehké. Naopak vám ukazuje, jak se s tím vším poprat, jak přijmout své tělo, mít se ráda, být odvážná, být nespoutaná, neotročit, ale naplno žít.
Pokud byste si měli přečíst jen jednu jedinou autobiografii, byla by to Nespoutaná.