Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil.

A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván.

Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech.

Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy.

A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?"