Šestnáctiletý Joel touží po tom, stát se ritmatikem. Ritmatici mají moc vdechnout život dvourozměrným křídovým obrázkům postaviček a vytvořit z nich bojeschopné bytosti, křídáky. Jako syn obyčejného křídaře a uklízečky Joel sleduje své kolegy z Armediovy akademie, kteří se připravují na svou...
číst celé
Šestnáctiletý Joel touží po tom, stát se ritmatikem. Ritmatici mají moc vdechnout život dvourozměrným křídovým obrázkům postaviček a vytvořit z nich bojeschopné bytosti, křídáky. Jako syn obyčejného křídaře a uklízečky Joel sleduje své kolegy z Armediovy akademie, kteří se připravují na svou ritmatickou kariéru jako záchrana lidstva v boji proti divokým křídákům, kteří ovládli území Nebrasku a hrozí ovládnout celé americké ostrovy. Přestože sám nemá možnost stát se ritmatikem, podaří se mu aspoň na prázdniny dostat se k profesoru ritmatiky Fitchovi jako jeho asistent. Fitch zrovna začíná pracovat na tajném úkolu, který patrně souvisí s tím, že z Armediovy akademie náhle mizí studenti. Joel a jeho kamarádka Melody se tak ocitají na stopě nečekanému objevu.
schovat popis
Recenze
Souboje s kreslením křídou jsem si fakt užívala. Navíc Sanderson umí fakt dobře psát. Plyne mu to, vypráví velmi poutavě a stránky vám hladce plynou jedna za druhou. 4/5
Jinak ale jde o velmi povedenou kombinaci Philipa Pullmana a Joanne K. Rowlingové, kdy život na univerzitě v alternativním světě Spojených států připomene to nejlepší z jednoho i druhého. Sanderson je však mnohem nápaditější a dovedně se vyhýbá zaběhnutým klišé, která se přímo nabízejí. Atmosféra strachu, kdy jsou z neznámých důvodů unášeni studenti, je dokonalá, přičemž skvěle graduje postupné odhalování příčin děsivého komplotu. A přestože jde primárně o román pro mládež, přiznám se, že i jako odepsaný třicátník jsem si knihu užil maximálně.
Má to brutálně neotřelý koncept magického principu a hrozně hezké momenty s ním spojené, fakt mě bavilo ho objevovat, dostávat do podvědomí. Je tááák krásný. Hodně geometrie, kreslení, pravidel, všechno doplněné o ilustrace pro utvoření lepšího obrázku.
Navíc se mi i líbí, jak Sandy pracuje s imaginací dětského čtenáře, vysvětluje tak, aby rozvíjel, čtenář nutně musí pobrat i věci mezi řádky, aby do toho pořádně dostal. A to je taky paráda.
Jen tedy z mého úhlu pohledu jsou tam hrozně ploché a slabé postavy. Ani zápletka mě úplně nezaujala, ale hádám, že tak v jedenácti by to oslnilo můj vesmír kompletně.