Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Příběh Jozovy Hanule uzavírá želarský cyklus spisovatelky Květy Legátové, která v roce 2001 vpadla na českou literární scénu jako meteor. Postavami této novely, situované do let druhé světové války, jsou opět vesničtí obyvatelé, které čtenáři znají z předchozí povídkové sbírky Želary. V centru vyprávění je však tentokrát osud mladé lékařky, ukrývající se v zapadlé horské vesnici před nacistickým pronásledováním, jež zde v prostředí zcela odlišném od intelektuálního klimatu velkoměsta nachází hluboký milostný vztah k prostému vesnickému muži. Na motivy novely Jozova Hanule natočil režisér Ondřej Trojan podle scénáře Petra Jarchovského film Želary (2003) a kniha již byla přeložena do deseti jazyků. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. schovat popis