Ačkoliv se jedná o román pro dívky, kniha se mi líbila.
Kniha má 2 díly. V úvodu knihy je uvedeno, že druhý díl je slabší, většího úspěchu si získal první díl, nicméně druhý díl se mi také líbil.
Kniha vypráví o čtyřech sestrách, které žijí s matkou. Otec je ve válce, později v nemocnici, posléze se vrací do svého rodného domu. První díl se soustřeďuje na líčení života sester v domě, ve kterém se narodily, spřátelily se také s jedním klukem a dědečkem, který ho vychovával. Jejich dům sousedil s jejich domem.
V prvním dílu se mi také líbily hry, které dívky s dalšími členy hrály, např. hra na pravdu, vyprávění pohádky, kdy vypravěč v nejlepším okamžiku přestane s vyprávěním a dalšího slova se ujme jiný vypravěč, který pokračuje ve vyprávění smyšleného příběhu, hraní divadla. Anebo předčítání výstřižků jakoby z novin, které napsala Jo, kdy se dívky přestrojily do mužských šatů. Vytvořily si takové posezení, při kterém se oslovují postavami z jednoho románu.
V druhém díle se autorka zaměřuje na vlastní život jednotlivých dcer. V knize nacházíme řadu rad, které dává máma dcerám a i samotná autorka. Tyto rady do života jsou velmi cenné a nenarušují tok děje. Kdyby se jimi ženy řídily, ušetřily by si řadu nedorozumění, trápení a mnoho prolitých slz. Zmínil bych se o jedné radě a to té, že bychom se měli naučit krotit zlost, když nám někdo ublíží, a pokud možno odpustit, než usneme. Jinak může dojít k neštěstí, kterého bychom pak mohli litovat do konce života. O jedné příhodě, která mohla skončit tragicky se dočteme v knize.
V druhém díle se dočteme také o jedné smutné události, která je vylíčena velmi citlivě. V závěru knihy se Jo rozhodla založil školu pro bohaté i chudé chlapce.
V knize se také dočteme o kryse s názvem Zoubek, která se vyskytuje v komůrce s Jo, která píše knihy.
Kniha se mi dobře četla. Kniha byla napsána před 150 roky, ale rozhodně je to kniha, která možná předčí některé romány pro ženy (dívky), jež jsou vydávány v současné době. Žádná červená knihovna, žádné líčení milostných scén, a přesto přese všechno kniha nenudí, ba právě naopak. Z knihy bylo cítit, že nejdůležitější ze všeho je spokojená rodina. Rovněž pomoct cizím lidem, kteří se nacházejí v bezprostředním okolí, berou jako samozřejmost, ačkoliv nejsou na tom finančně příliš dobře.
Musím zároveň pochválit přebal knihy, který je velmi pěkný. Rovněž vysvětlivky, které se nacházejí na konci knihy, jsou velmi užitečné.
Recenze
Tento dívčí román má nadčasové téma a těší se čtenářské oblibě i dnes. Já určitě doporučuji, nejenže jsem knihu přečetla jedním dechem, ale byla jsem i nadšena moudrými úvahami.
Kniha má 2 díly. V úvodu knihy je uvedeno, že druhý díl je slabší, většího úspěchu si získal první díl, nicméně druhý díl se mi také líbil.
Kniha vypráví o čtyřech sestrách, které žijí s matkou. Otec je ve válce, později v nemocnici, posléze se vrací do svého rodného domu. První díl se soustřeďuje na líčení života sester v domě, ve kterém se narodily, spřátelily se také s jedním klukem a dědečkem, který ho vychovával. Jejich dům sousedil s jejich domem.
V prvním dílu se mi také líbily hry, které dívky s dalšími členy hrály, např. hra na pravdu, vyprávění pohádky, kdy vypravěč v nejlepším okamžiku přestane s vyprávěním a dalšího slova se ujme jiný vypravěč, který pokračuje ve vyprávění smyšleného příběhu, hraní divadla. Anebo předčítání výstřižků jakoby z novin, které napsala Jo, kdy se dívky přestrojily do mužských šatů. Vytvořily si takové posezení, při kterém se oslovují postavami z jednoho románu.
V druhém díle se autorka zaměřuje na vlastní život jednotlivých dcer. V knize nacházíme řadu rad, které dává máma dcerám a i samotná autorka. Tyto rady do života jsou velmi cenné a nenarušují tok děje. Kdyby se jimi ženy řídily, ušetřily by si řadu nedorozumění, trápení a mnoho prolitých slz. Zmínil bych se o jedné radě a to té, že bychom se měli naučit krotit zlost, když nám někdo ublíží, a pokud možno odpustit, než usneme. Jinak může dojít k neštěstí, kterého bychom pak mohli litovat do konce života. O jedné příhodě, která mohla skončit tragicky se dočteme v knize.
V druhém díle se dočteme také o jedné smutné události, která je vylíčena velmi citlivě. V závěru knihy se Jo rozhodla založil školu pro bohaté i chudé chlapce.
V knize se také dočteme o kryse s názvem Zoubek, která se vyskytuje v komůrce s Jo, která píše knihy.
Kniha se mi dobře četla. Kniha byla napsána před 150 roky, ale rozhodně je to kniha, která možná předčí některé romány pro ženy (dívky), jež jsou vydávány v současné době. Žádná červená knihovna, žádné líčení milostných scén, a přesto přese všechno kniha nenudí, ba právě naopak. Z knihy bylo cítit, že nejdůležitější ze všeho je spokojená rodina. Rovněž pomoct cizím lidem, kteří se nacházejí v bezprostředním okolí, berou jako samozřejmost, ačkoliv nejsou na tom finančně příliš dobře.
Musím zároveň pochválit přebal knihy, který je velmi pěkný. Rovněž vysvětlivky, které se nacházejí na konci knihy, jsou velmi užitečné.
Jinak kniha líčí osudy rovnou 4 hrdinek - sester, od dob, kdy byly ještě malé a neměly žádné starosti až do doby dospělosti. Hezký příběh o různých povahách, hledání svého místa ve světě a plnění snů.
Malé ženy názvem, ale svojí hloubkou je to velká kniha. Krásná, citlivá, kouzelná knížka - tento pocit jsem z ní měla při čtení i po dočtení. Příběh čtyř sester, čtyř osudů, čtyř povah (Meg, Jo, Beth, Amy). Každá je jiná, i stejná, všechny se ale hlavně navzájem milují a jsou pro sebe ochotny udělat vše. Pro někoho pomalé tempo a nudné, mě u této knihy popisný jazyk zcela vyhovoval.