Po této knize jsem už pokukoval dlouho. Viděl jsem ji ve výběru 100 KNÍŽEK, KTERÉ BY SI MĚL PŘEČÍST KAŽDÝ, dále jsem knihu také viděl na Instagramu a v neposlední řadě mne také zlákalo vysoké hodnocení čtenářů v Databázi knih. Měl jsem nutkání si tuto knihu co nejdříve přečíst, pociťoval jsem, že nyní je správná doba, abych se do knihy začetl. Musím říci, že jsem se rozhodl správně. Kniha je napsaná formou deníkových záznamů. Hned od prvních stránek působí příběh autenticky a to díky tomu, jak Charlie – hlavní postava, si zapisuje pracovní hlášení, ve kterém se vyskytují pravopisné chyby a různá zkomolená slova. Zpočátku jsem měl obavy, aby takto psané záznamy nebyly od začátku až do úplného závěru, poněvadž by se kniha nečetla moc dobře, ale naštěstí to bylo jenom pár stran a splnilo to svůj účel. V knize se střídá přítomnost s minulostí, námět knihy je originální, v knize se vyskytují sny hlavního hrdiny, operuje se s pojmy vědomí, podvědomí a nevědomí. Autorovi se tato kniha moc povedla. Knihu jsem přečetl během jednoho dne, poněvadž byla hodně čtivá a následující den po přečtení jsem si v knize ještě listoval. U některých částí jsem se musel pozastavit a zamyslet se nad nimi. Knihu doporučuju a knihu hodnotím na 100 %. Kniha určitě stojí za přečtení a tuto knihu určitě zařadím mezi nejlepší TOP knihy za rok 2020.
Hlavním námětem knihy je mentální postižení. Pro rodiče je určitě těžké, pokud jejich dítě má mentální postižení. Záleží také na stupni postižení. Myslím si, že rodiče se musí rozhodnout, jestli budou dítě vychovávat sami, anebo dítě předají do ústavu, kde bude o něj postaráno odbornými pracovníky. Pokud se rodiče rozhodnout vychovávat dítě s mentálním postižením, musí ho plně přijmout takového, jaký je a vyrovnat se s jeho postižením, projevovat mu lásku po celý jeho život, aby dítě mělo pocit, že ho rodiče mají rádi. Děti s tímto postižením jsou více vnímavější a citlivější než zdravé děti. Pokud rodiče nejsou schopni vychovávat dítě s tímto postižením, nebudou se k těmto dětem chovat dobře, budou upřednostňovat jiné jejich děti, které jsou zdravé, pak asi těmto dětem bude lépe v nějakém ústavu, kde se mohou mít lépe než u vlastních rodičů. Osobně znám několik lidí s mentálním postižením a určitě jejich rodiče si zasluhují moji úctu a obdiv, že se o tyto děti starají po celý jejich život. Vím, že to nemají jednoduché, ale přesto přese všechno je mají rádi, věnují se jim, jak nejlépe dovedou, a myslím si, že nikdy v životě by je nenapadlo, že by se jich dobrovolně vzdali. Je to starost na celý život. Ne každé dítě s mentálním postižením má takové štěstí. Je smutné, pokud se někteří lidé posmívají lidem, kteří jsou mentálně postižení a mají z nich legraci, jak se také dočteme v tomto románu, kdy Charlie je vystaven posměchu některých lidí. To je doopravdy smutné, ale bohužel existují takovýto lidé. Doufám, že jich je minimum.
Recenze
Hlavním námětem knihy je mentální postižení. Pro rodiče je určitě těžké, pokud jejich dítě má mentální postižení. Záleží také na stupni postižení. Myslím si, že rodiče se musí rozhodnout, jestli budou dítě vychovávat sami, anebo dítě předají do ústavu, kde bude o něj postaráno odbornými pracovníky. Pokud se rodiče rozhodnout vychovávat dítě s mentálním postižením, musí ho plně přijmout takového, jaký je a vyrovnat se s jeho postižením, projevovat mu lásku po celý jeho život, aby dítě mělo pocit, že ho rodiče mají rádi. Děti s tímto postižením jsou více vnímavější a citlivější než zdravé děti. Pokud rodiče nejsou schopni vychovávat dítě s tímto postižením, nebudou se k těmto dětem chovat dobře, budou upřednostňovat jiné jejich děti, které jsou zdravé, pak asi těmto dětem bude lépe v nějakém ústavu, kde se mohou mít lépe než u vlastních rodičů. Osobně znám několik lidí s mentálním postižením a určitě jejich rodiče si zasluhují moji úctu a obdiv, že se o tyto děti starají po celý jejich život. Vím, že to nemají jednoduché, ale přesto přese všechno je mají rádi, věnují se jim, jak nejlépe dovedou, a myslím si, že nikdy v životě by je nenapadlo, že by se jich dobrovolně vzdali. Je to starost na celý život. Ne každé dítě s mentálním postižením má takové štěstí. Je smutné, pokud se někteří lidé posmívají lidem, kteří jsou mentálně postižení a mají z nich legraci, jak se také dočteme v tomto románu, kdy Charlie je vystaven posměchu některých lidí. To je doopravdy smutné, ale bohužel existují takovýto lidé. Doufám, že jich je minimum.