Recenze Smrtonoš

Smrtonoš
Soubor dvanácti povídek vydaný v roce 1933 (v českém prostředí doposud známý pod titulem Ohař s cejchem smrti) je pozoruhodný především tím, že téměř všechny příběhy se ve větší či menší míře zabývají nadpřirozenými silami, ať už jde o dům, ve kterém straší, hlasy dávno zesnulých linoucí se z... číst celé 

Recenze

4
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Nestandardní detektivní příběhy z pera Agathy Christie doplněné o nadpřirozené prvky jsou příjemným zpestřením autorčiny tvorby. Musím říct, že jsem se tohoto stylu trochu bála, mysteriózní literatura není mým šálkem kávy. Proto toto dílo považuji za výborný tah, ale zároveň oceňuji, že je v tvorbě královny detektivek výjimkou. Z výše řečeného asi jednoznačně vyplývá, že prim v řadě těchto příběhů pro mne představuje povídka Svědkyně obžaloby, později přepracována v divadelní hru, o které při příležitosti jejího uvedení Agatha Christie uvedla, že je to jediná premiéra její hry, na kterou ráda vzpomíná.
26/08/2019
Avatar uživatele
Smrtonoš není sbírka klasický detektivních povídek, spíše se v nich vyskytuje nadpřirozeno, různé seance a předpovídání budoucnosti. Mně osobně se tahle kniha moc nelíbila, ale prostě jsem se rozhodla, že si od Agathy přečtu vše, co najdu. Některé příběhy jsou dobré, nejvíce se mi asi líbila druhá povídka s názvem červená. Některé jsou ale opravdu hodně psycho. Doporučuju hlavně fanouškům, nezklame
18/10/2018
Avatar uživatele
Smrtonoš se mi upřímně moc jako povídková sbírka od Agathy Christie nelíbil. Protože úplně nevěřím na různé nadpřirozené jevy, tak mi to kolikrát přišlo hodně prostoduché a naivní, ale respektuji lidi, kteří tomu věří.. Příběhy jsou krátké, ve většině z nich se ani nevyskytuje žádný známý detektiv. Knihu jsem si přečetla jenom z toho důvodu, že se jedná o moji oblíbenou autorku a chtěla jsem si přečíst všechna její díla.
30/07/2020
Avatar uživatele
Agatha Christie píše dobře, a tak se kniha dobře čte, i když duchařské příběhy nejsou úplně mým šálkem kávy. Líbily se mi ty líznuté detektivní zápletkou. Ty čistě duchařské mi trochu připomínaly historky, které si vyprávějí pod dekou děti na táborech. Jsem na to asi příliš přízemní povaha, ale jako malý "jednohubní" výlet mimo běžné žánry to bylo celkem v pohodě. Jen nevím, kde Agatha bere na britských ostrovech všechny ty krásné ženy - mně vždy připadá, že většina Britek je tak nějak fádní.
3/11/2019