Metafyzické příběhy jsou výmluvným svědectvím, že Eduard Tomáš je nejen graduovaným znalcem, učitelem a praktikem jógové filozofie, ale i neméně zdatným a úspěšným beletristou. Tomášovy příběhy překvapují svižností a vyvážeností stylu, bohatým dějem a citlivým skloubením denní reality s fantastičnem, mystického ponoru s jemným humorem a napětím. Autorovo beletristicko-metafyzické dílo, ač překypuje přitažlivými prvky abstrakce, neulétá kamsi do nevysvětlitelna, jak tomu bývá zejména u autorů sci-fi, ale svými filozofickými základy spočívá pevně v pravé skutečnosti, kterou Eduard Tomáš - jak se zdá - osobně zná a patrně i žije tajemnou zkušeností vlastního duchovního života. Příběhy jsou líčeny prostým jazykem, přístupným nejširší čtenářské veřejnosti. Upoutají svěžími dialogy, popisem nevšedních přírodních krás i bohatými duchovními zkušenostmi, které spolu s autorem zažijí čtenáři do všech hloubek a detailů. O pravém smyslu a poslání svých próz autor poznamenává: ...Brzy jsem přestal hrát roli věrozvěstce a jen jsem se tiše modlil: Ať jsou šťastny všechny bytosti. To jsem si přál již od dětství. A tu se mi jednoho dne dostavila intuice. Zprvu slaboučká a málo rozhodná, pak den ode dne rostla a nakonec byla tak mocná, že jsem se jí už nemohl a ani nechtěl bránit. Když chtějí napínavé a poutavé romány, novely a povídky, mají je mít. Provedu je stopami minulých životů, vrcholících někdy i v reálné současnosti. Ukážu jim záhady astrálních i jiných lidských sfér, jak jsem je sám zažil. Vylíčím jim největší lidské dobrodružství: nalezení duše člověka i duše vesmíru. Spojím tolik jimi žádané fantastično s děním v různých úrovních lidského vědomí, aby se mé příběhy staly pro lidi přitažlivými a nutily je číst pozorně a třeba i mimoděk vnímat hlubokou metafyzickou nauku, která je do nich vtělena. Něco z tajemství univerzální lásky a neosobního dobra určitě utkví v záhybech jejich duší a oni nevědomky postoupí zas o nějaký ten schůdek dál a výš. Tato idea mi už nedala spát. Když jsem se později svěřil jednomu ze svých duchovních učitelů, řekl mi s velkým nadšením a nemalým důrazem: Zkuste to a já vám budu pomáhat. Byl to velmi prozřelý, zkušený a laskavý člověk. A já jsem ještě týž den začal psát... Měl pravdu, neboť co se potom stalo, to byla přímo záplava nápadů z nejhlubšího nitra mého Jáství, i skutečně se odehrávajících událostí, že jsem je jen s námahou stačil zaznamenávat. Tento příliv inspirace trval přes dva roky... schovat popis