Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s ilustracemi Pavla Čecha.. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel...
číst celé
Mistrovská povídka z roku 1953 v překladu Jiřího Reynka a s ilustracemi Pavla Čecha.. Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o "muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí".
schovat popis
- Nakladatel: Literární čajovna Suzanne Rena
- Kód:
- Rok vydání: 2019
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 96
- Šířka balení: 14.5 cm
- Výška balení: 17.5 cm
- Hloubka balení: 1 cm
- Váha balení: 264 g
Recenze
Na YouTube jsem si také poslechnul audioknihu, kterou načetl Marek Eben, a kromě načteného textu vidíme také animace z původního filmu. Toto zpracování se mi také hodně líbilo. Knihu určitě doporučuji si přečíst, případně si poslechnout audioknihu. Knihu hodnotím na 100 %.
Vzpomínám si, že táta přibližně před 40 roky vysázel břízy v blízkosti našeho domu. Pomáhal mu přitom jeden známý. Původně jsem si myslel, že je vysázel, když jsem se narodil, ale už si nevzpomíná, kdy přesně to bylo, ale to není podstatné. Důležité je, že břízy se uchytily a vyrostly do obrovské výšky a jsou zdravé. Mám je každý den před očima. Pokud by každý člověk během svého života zasadil pár stromů, tak by to určitě prospělo přírodě a také lidem.
Chovat se ekologicky v dnešní době je určitě zapotřebí. Myslím si, že po roce 1989 je ekologie v ČR na mnohem vyšší úrovní, než tomu bylo za komunismu. V současnosti je otázkám ekologie věnován daleko větší prostor, než tomu bylo v minulosti, třídění odpadů je samozřejmostí, byly přijaty nové zákony vztahující se k životnímu prostředí apod. Někteří lidé se věnují ekologii aktivně, někdy mám pocit, že zacházejí až do extrémů, a naopak jsou lidé, kteří se o ekologii nezajímají, je jim to vcelku jedno, co se děje s naší planetou. A existuje skupina lidí, kteří stojí mezi těmito dvěma skupinami, patří do takového zdravého středu. V současné době patří mezi největší ekologické problémy PLASTOVÉ VÝROBKY a možná časem VYHOŘELÉ PALIVO Z JADERNÝCH REAKTORŮ.
Kniha je určitě nadčasová a ukazuje, že každý člověk, pokud bude chtít, se může zasloužit o zlepšení životní prostředí vlastním přičiněním, byť v malém měřítku v celkovém rozsahu, například tím, že bude třídit odpad, bude dále zužitkovávat plastové výrobky (víčka u PET lahví), vyčistí les od odpadů, které do něj nepatří, anebo třeba tím, že zasadí nějaké stromy, jako tomu bylo u hlavní postavy v naší knize - Elzéarda Bouffiera.
Vzpomínám na jedno rčení, ve kterém se říká, že každý muž by měl ve svém životě postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Pokládám si otázku, co když ani jednu z vyjmenovaných činností nesplní? Bude stále patřit mezi muže? :) :) :)
Je to povzbuzující, takových knih by mělo být podle mě napsáno víc. Je to hodně nevšední, ale o to víc se vám to zaryje do paměti.
Doporučuji, je to moje srdcovka a jistě se k ní ještě vrátím.
Povídka Muž, který sázel stromy je velmi pěkně napsaná, s hlubokou filozofií, citem. Kniha je plná poučení a moudrosti, a konec - nevím jak vám - mi skoro vrhl slzy do očí. Rozhodně jen tak nezapomenu.
čte se to hezky, autor má smysl také pro krásný jazyk který se čte sám. Doporučuji vřele všem, zklamaní nebudete.
Příběh krátký, ale hodně poučný. Obdivuju toho pána, jeho trpělivost a vytrvalost. To, co dokázal je od něj krásné a tuhle knihu by si měli přečíst všichni povinně.
Muž, který sázel stromy je pro nás všechny určitým vzorem. Každý můžeme svět kolem sebe měnit tak, aby z toho měly naše děti a vnoučata prospěch. Jde jen o to mít dostatek trpělivosti a nečekat vděk, uznání nebo snad slávu. Dělat to, co umíme nejlépe, svědomitě, vědomě a s plným nasazením.
Sama sebe jsem si představila jako člověka, který odejde z práce, z domu někam do ústraní, do hor a započne tam s podobným způsobem života. Ta představa mi nedala vůbec tolik práce, abych ji jednoho dne třeba nedokázala uskutečnit.