Ještě že kruhy kolem SPD/Bloku proti islamizaci nečtou, jinak by si ze Dvou sester selektivním výběrem (znáte to, v Bibli i Koránu najdete argumenty pro cokoli) mohli vypreparovat pádné (a doložitelné) protiislámské argumenty. Ano, Norsko bylo/je liberální až na hranu zdravého rozumu a ano, nad některými případy/rozhodnutími/souběhem událostí zůstává rozum (natož ten zdravý) stát. Každopádně vynikající záležitost, která je svým způsobem volným pokračováním autorčina předchozího titulu Jeden z nás. S ohledem na téma, se to sice nezdá, ale v jádru opět pátrá po tom, jak v liberální a všemu otevřené západní zemi dojde k radikalizaci (jedno zda politické či náboženské) u někoho, u koho by to rodina ani okolí nečekalo a „rozhodně nic (ehm ehm) tomu nenasvědčovalo“. Autorce se procedurálně krok po kroku podařilo popsat proces toho, jak několik slušných (nikoli úslužných) vůbec ne hloupých mladých somálských dívek vyrůstajících v Norsku v ne nutně tradiční islámské výchově „k echt radikálnímu výkladu Koránu došlo“, proč podlehly vábení rigidního Islámského státu; a co to jejich rodinou, okolím i Norskem jako takovým udělalo. K tomu je hodně prostoru věnováno i situaci Sýrii, životu v Islámském státu, jednotlivým mocenským skupinám, politice, historii.

Autorka opět používá svůj svébytný přístup, kdy nejprve stovky hodin zpovídá všechny zainteresované od rodiny přes učitele až po řidiče taxíku, který dotyčnou vezl z porodnice (to je sice nadsázka, ale ne až tak veliká), nemluvě o bezpočetných kvantech přečtených e-mailů a dokumentů, mapování kroků zoufalého otce hledajícího své dcery v Sýrii za pomocí teroristických buněk, spolužáků snažících se pochopit „proč?“ či macho fungování islámské zájmové organizace. schovat popis