Druhé vydání oblíbené a výborné knihy významného amerického lékaře. Žijeme většinou tak, jak si přejeme, ale umíráme většinou úplně jinak, než si přejeme. Autor ukazuje na sedmi poutavých příbězích svých velmi rozdílných pacientů, jejichž život končí, že k dobrému konci nepotřebujeme za každou cenu vyspělé lékařské technologie, ale spíše něco, co nám je velmi vlastní – rozhovor. Rozhovor s lékařem, s blízkými, se sebou samým. A ten většinou v praxi schází. Lékaři si nepřipouštějí, že právě rozhovor s pacientem je tak zásadní a pacienti nebo příbuzní si netroufají se lékaře ptát. Pokud se neodhodláme postavit čelem k faktu konečnosti našeho života a nezamyslíme se nad tím, jak bychom my nebo naši pacienti chtěli konec svého života strávit, někdo jiný tato rozhodnutí udělá za nás. Může to být ale i jinak, jak Volandes s nadějí i trefnou sebekritikou v knize ukazuje. A asi právě proto se jeho kniha, nedávno vydaná v USA, stala rychle paliativním bestsellerem a má co říci i našim čtenářům: pacientům, jejich rodinám a jejich lékařům. Vhled do nemocničního provozu, beletrizované kazuistiky dospělých pacientů (kardiopulmonální resuscitace a její záznam na webovém odkae, srdeční selhání, Alzheimerova nemoc, mozkový nádor, selhání ledvin, pokročilé nádorové onemocnění). Kniha může dodat každému z nás odvahu se včas zamyslet nad tím, jak chceme žít na konci života. Lékařům pak dokáže poradit a dodat sílu a moudrost do těžkých situací, kdy stojí tváří v tvář těžce nebo nevyléčitelně nemocným pacientům, nesnadno se rozhodují o způsobu léčby a obtížně hledají slova. Doktor Volandes jim je s kolegiálním nasazením nabízí, sympatickou otevřeností povzbuzuje. Knihu doporučujeme všem zdravotníkům, etikům, studentům, psychologům, sociálním pracovníkům, ale také široké veřejnosti a rodinám pečujícím o své dlouhodobě nemocné blízké.