Na konci srpna zemřela ve věku devadesáti tří let polská historička literatury, pedagožka a feministka Maria Janion. „Vykreslila obraz jakoby z jiného světa, jakési podivné polské podsvětí plné šílenců, upírů, rusalek a dalších vyloženě pohanských bytostí, kteří jsou, jak říká, našimi pravými předky. Tohle je naše skutečné dědictví, bez ohledu na to, jak moc jsme se snažili přestrojit za tuhle spořádanou, westernizovanou, slušně vychovanou zemi,“ říká o postavení Janion v kultuře našich severních sousedů, již si automaticky spojujeme s přívlastkem „katolická“, teoretička a novinářka Agata Pyzik. O vzácné schopnosti přední polské odbornice na romantismus učit, inspirovat a vtahovat do svého světa píše v osobně laděné vzpomínce polsko­-německá spisovatelka Brygida Helbig a emancipační aspekt její esejistiky ve svém článku akcentuje krakovská polonistka Anna Pekaniec. V češtině Janion doposud nevyšla žádná kniha, a tak se tuto mezeru snažíme zaplnit alespoň ukázkami z knih Upír. Symbolická biografie a Znepokojivé slovanství. Kromě upírů se v aktuálním čísle setkáte mimo jiné se zombíky jakožto symbolem hladu a poroby (v korejském seriálu Království zombie) a sebevražedného hyperkonzumu (v esejistické recenzi nové dystopické desky finské elektronické dvojice Amnesia Scanner). S dílem Marie Janion do jisté míry tematicky souvisí i recenze prvního českého vydání nezkrácené verze Foucaultovy Historie šílenství v době klasicismu. Na závěr bych se rád omluvil za to, že jsme v důsledku protikoronavirových opatření museli zrušit festival k patnácti letům existence našeho časopisu – doufejme, že výročí společně oslavíme v lepších časech. Chtěl bych všem našim čtenářům při této příležitosti poděkovat za přízeň. Skutečnost, že naše čtenost v době trvalého propadu prodeje tiskovin roste, je malý zázrak.