Přiznaný klimasmutek je chybějícím dílkem k urychlenému řešení planetární krize. \nKlimatická krize je tak bolestivé a ohrožující téma, že málokdy máme sílu být s ním plně v kontaktu a přiznat si pocity, které v nás doopravdy vyvolává. Pokud se naopak této úzkosti otevřeme, může nás až paralyzovat. \nJak environmentální žal uchopit, aby nebolel, ale posiloval? Necítíme ho v určité formě vlastně úplně všichni? A jak může tento pocit pohnout s řešením klimatické změny? Kniha v devíti kapitolách a devíti rozhovorech propojuje prožitky klimatického smutku se zkušenostmi českých odbornic a odborníků na duševní zdraví a provázení přírodou. Představuje mapu klíčových dovedností, které nás mohou podržet v nejistých časech: vysvětlí, proč a jak odfouknout všudypřítomný digitální smog, v čem citlivost posiluje nás i celou společnost, k čemu je nám dnes spirituální gramotnost a proč si máme hýčkat divočiny vnější i vnitřní. \n–––\nDuševní zdraví a zdraví přírodního světa jsou nerozlučné. \nNa environmentální krizi jsme zvyklí se dívat především optikou čísel: počítáme vymřelé druhy, tuny oxidu uhličitého vypuštěné do atmosféry, kilometry čtvereční lesů spálených požáry. Roky, které nám zbývají na uskutečnění zásadních změn, než dojde k nejhoršímu. \nKlimatická změna ale neznamená jen fakta. Nese s sebou i emoce, prožitky, zkušenosti s vyschlými potoky, zážitky extrémních veder v neobvyklou roční dobu, smutek ze ztráty milovaného kusu lesa, který sežral kůrovec. Přináší strach o budoucnost, o životy generací, jež přijdou po nás. \nNicméně není potřeba se v prožitku klimatického žalu topit, „rýpat“, stále dokola ho analyzovat či se nechat emocemi kolem environmentální krize pohltit.