Dostala jsem možnost recenzování druhého dílu série Nikdynoc. I když jsem s prvním dílem nebyla příliš spokojená, měla jsem nějaké ty výtky, tak jsem se rozhodla dát autorovi ještě šanci. Velkým mínusem je pro mě množství načtených knih v tomto žánru a tak není zrovna jednoduché mě zaujmout. Je mi tedy jasné, že pro spoustu jiných čtenářů je tohle veledílo. Pro mne však ne. Nicméně se pojďme podívat, jak to dopadlo tentokrát.
Musím říct, že hlavní hrdinku si prostě nedokážu moc oblíbit. Její nápady mi přijdou dost nelogické, včetně jejího velkého plánu, který se odvíjí po celu dobu knihy. Nebudu raději zmiňovat její poctivost a nepodvádění, protože to je téma samo o sobě. Přestože si myslím, že příběh odvíjející se na pozadí má hloubku a dalo by se z toho vytřískat kde co, tato kniha je tak plná vaty, že to až bolí. Po většinu doby se to neskutečně natahuje a naprosto zbytečně. Nechápu důvod, proč by každý sebemenší detail měl být tak důležitý, že ho autor musel sepsat.
Přijde mi, že se autor snaží své čtenáře šokovat vulgárnostmi, krvavými scénami a hlavně intimními scénami. Po pravdě to funguje tak napůl. Je jasné, že jde spíše o netradiční čtivo pro danou věkovou kategorii, ale dojem mi kazí i to, že vlastně na to jak to má být krutý svět, nepociťuji žádné pořádné ztráty mezi postavami. Kde je nějaké napětí, gradování děje, kde je něco, co čtenáři vyrazí dech? Boje byly předem předvídatelné a tak mě to spíše nudilo. Nehledě na strašně dlouhé pasáže, kde se nedělo nic zásadního pro hlavní příběh.
Nejlepší částí byl začátek, kdy se to krásně rozjíždělo a sledovala jsem, kde se Mia ocitla a jaké má plány. O její nápaditosti už pomlčím. Střed je dlouhý a nezajímavý a až konec přináší nějaké ty nečekané scény. U jedné si řeknete, že už to vlastně bylo jasné, protože tu byly dost okaté náznaky, takže co jiného taky čekat. A u druhého spíše nevěřícně koukáte a říkáte si, že si snad dělá srandu. Ano, bylo to trošku přitažené za vlasy. Čekala jsem, jak se bude hlavní postava vyvíjet, jak z ní bude opravdový nájemný vrah se vším všudy včetně charakteru, ale byla jsem spíše neustále klamána.
Jak to prostě říct? Kniha je syrová, bez života a popravdě se mi jednička líbila více, protože mě překvapovala mnohem lépe. Dvojka je vyloženě vycpávková, protože zásadní momenty by se daly napočítat na maximálně čtyřicet padesát stránek. Autor sice píše hezky a dokáže sem tam zvednout adrenalin, otázkou však je jestli v dobrém smyslu nebo ve špatném. Závěr byl zarážející. Ale jelikož jde o trilogii, rozhodla jsem se, že i ten třetí díl podstoupím. Když jsem došla tak daleko, musím zjistit, jak to celé skončí a jak se Mia konečně vybarví.
U této série se neustále utvrzuji v tom, jak je hodnocení knih nepraktické. Jak je těžké něco vyjádřit, když záleží na tom, jak kterou knihu či sérii čteme, v jakém pořadí, v jakém věku a v jaké náladě. Kdybych měla přečteno mnohem méně knížek, neviděla bych v tom tolik nedostatků a chválila bych to stejně jako ostatní. Ale v této situaci nejsem. A tak musím říct, že jsou to slabé tři hvězdičky, protože po všech těch ohlasech a anotacích bych čekala čtivou pecku, kterou budu jen nerada odkládat...
Recenze
Ze školy zabijáků Červeného... číst celé
Ze školy zabijáků Červeného kostela se přesuneme do arény Vraního hnízda, kde gladiátoři/otroci bojují o život a svobodu.
Mia je zaslepena pomstou a to ji přivede k tomu, aby se chovala jako skutečný blázen. Ale i přes svou bezohlednost se jí daří zachovat v sobě určitou lidskost.
Najdeme mnoho nových krásných postav, se silnými osobnostmi. Díky nim Mia poznává sílu loajality, pouto, které přichází prostřednictvím společných útrap a nebezpečí.
Nemůžu se dočkat, až si přečtu poslední díl! schovat popis
Ze školy zabijáků Červeného kostela se přesuneme do arény Vraního hnízda, kde gladiátoři/otroci bojují o život a svobodu.
Mia je zaslepena pomstou a to ji přivede k tomu, aby se chovala jako skutečný blázen. Ale i přes svou bezohlednost se jí daří zachovat v sobě určitou lidskost.
Najdeme mnoho nových krásných postav, se silnými osobnostmi. Díky nim Mia poznává sílu loajality, pouto, které přichází prostřednictvím společných útrap a nebezpečí.
Nemůžu se dočkat, až si přečtu poslední díl!
Za mě nejlepší knížka asi za poslední 3 roky (Od třetího dílu od Maasové Dvůr křídel a zmaru, a taky Šest vran od Bardugové )
Hlavní hrdinka Mia se stala Čepelí a chystá pomstu. Kniha mi, stejně jako první díl, neskutečně přirostla k srdci. Byla plná intrik, hodně nečekaných zvratů a hlavně zabíjení. Pokud nevíte co zrovna číst, Boží hrob Vás rozhodně nezklame!!!
Musím se přiznat, že jsem nejdříve přečetla část,, před čtyřmi měsíci" a až potom jsem začala číst část s Gladiatii, protože ten přeskok mi vadil. Ne že by to bylo nějak náročné ale vždycky každá ta část končila, tak napínavě že jsem to musela začít přeskakovat. Další chyba...Furian. Zatraceně, to byla snad ta nejotravnější postava se kterou jsem se kdy setkala!!! To jeho:,, já jsem Neporažený ty nicko",, aaaaaa ty čarodějnice Vševidoucího na tebe" mě užíralo po kouscích. A poslední věc, kterou nevim jestli zařadit do + nebo -, je kterou postavu mám mít ráda. Po přečtení 1. dílu jsem neměla ráda pár postav a přála jsem jim smrt, jenže v 2. díle když se objevily tak jsem si je postupně znovu oblíbila, až si říkám jestli je to v pohodě.
A co se týče kladných věcí tak si vemte popcorn vážení, protože to bude na dlouho.
Už od začátku až do konce mě ta knížka nehorázně nakazila svojí dokonalostí. Tenhle díl je mnohem lepší než ten první a to hned ze tří věcí. Více sarkasmu. Více krveprolití. Více úchylností. (a ne opravdu nechci vědět co si kvůli těm dvou posledním věcím o mně myslíte). Věčně se tam něco dělo zajímavého, takže můj obličej celou dobu vypadal asi takhle➡️😮. A konec? Pokuď nebudu počítat Království popela tak tohle je ten nejlepší konec co jsem kdy četla (dámy a pánové teď je třeba zpozorvat že to je teprv 2. díl). A poslední krása této knihy... díky Tlamě že Mia zabila všechny co mě na začátku štvali. Opravdu když hlavní postava na konci zabije všechny kteří si to zasloužili přináší zvláštní radost (ano možná bych si měla dát na chvíli dovolenou od agresivních knih).
Autor má zajímavý styl vyprávění, což se mi hodně líbí. Dále je kniha obsáhlejší, to mám na knihách ráda. Zároveň se kniha velmi rychle čte. Je plná zvratů. Za mě jen a jen doporučuji, protože já jsem z tohoto autora uchvácená a první i druhý díl jsem si zamilovala.
Bylo to naprosto boží a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. 😊😀
Byla plná akce a opět zde bylo hodně zvratů... 😀😊 Po pravdě jsem měla z druhého dílu trochu strach, jelikož první díl mě hodně zklamal. A musela jsem se první půlku knihy nutit do čtení. Což rozhodně nebyl moc dobrý začátek nové série. 😅😅Ale druhý díl vše napravil. 😊😍.
Pokud se vám líbil první díl série, tak si troufám říct, že ten druhý se vám bude líbit ještě o něco více. Styl vyprávění je stále stejně skvělý, poznámky pod čarou jsou stále vtipné a postavy jsou stále těmi, které máme rádi, i když mají své chyby.
Prostě ideálka :).
.
Konec vás dost možná nechá s pusou dokořán. Já můžu říct, že jedna věc ohledně jisté postavy (plus to, co s tou postavou souvisí) mi byla jasná už v prvním díle, jedna další věc mi byla vyspoilerována a ten zbytek mě až tak nešokoval 😀. Být to jinak tak by to šlo až moc snadno. Mně už málokdy opravdu spadne čelist. Počtení to celkově bylo skvělé 👍. L.A.H.Ů.D.K.A! Boží hrob je prostě boží 😁. Strašně se těším na třetí díl, i když na druhou stranu nechci, aby to skončilo. Na to se netěším 😭.
Do dalšího dílu se nicméně pustím, ale opravdu jsem se s Božím hrobem lopotila celý měsíc, než jsem se s úlevou dostala na poslední stránku.
Na začátku mě to opravdu bavilo, zhruba veprostřed se mi zdálo vše takové stejné, ale autor nám opět připravil překvapivý konec. Vůbec se nebojí toho hromadně zabíjet postavy (“zabíjet.”)
Hrob je plný zvratů. Když si myslíte, že hrdinka má po všem, zase se něco objeví. Ten konec. No taaaaak. Nerada bych něco spoilerovala, takže si to přečtěte.
Co se týče nových postav - Leonu, Sidoniuse a hlavně Arkadese jsem si vážně oblíbila, s Furianem to už tak slavné nebylo. Uvidíme v třetím díle. Možná se mi Nikdynoc líbila o něco víc (až na poznámky, v Božím hrobě byly rozhodně lepší!) ale stejně určitě doporučuji.
Musím říct, že hlavní hrdinku si prostě nedokážu moc oblíbit. Její nápady mi přijdou dost nelogické, včetně jejího velkého plánu, který se odvíjí po celu dobu knihy. Nebudu raději zmiňovat její poctivost a nepodvádění, protože to je téma samo o sobě. Přestože si myslím, že příběh odvíjející se na pozadí má hloubku a dalo by se z toho vytřískat kde co, tato kniha je tak plná vaty, že to až bolí. Po většinu doby se to neskutečně natahuje a naprosto zbytečně. Nechápu důvod, proč by každý sebemenší detail měl být tak důležitý, že ho autor musel sepsat.
Přijde mi, že se autor snaží své čtenáře šokovat vulgárnostmi, krvavými scénami a hlavně intimními scénami. Po pravdě to funguje tak napůl. Je jasné, že jde spíše o netradiční čtivo pro danou věkovou kategorii, ale dojem mi kazí i to, že vlastně na to jak to má být krutý svět, nepociťuji žádné pořádné ztráty mezi postavami. Kde je nějaké napětí, gradování děje, kde je něco, co čtenáři vyrazí dech? Boje byly předem předvídatelné a tak mě to spíše nudilo. Nehledě na strašně dlouhé pasáže, kde se nedělo nic zásadního pro hlavní příběh.
Nejlepší částí byl začátek, kdy se to krásně rozjíždělo a sledovala jsem, kde se Mia ocitla a jaké má plány. O její nápaditosti už pomlčím. Střed je dlouhý a nezajímavý a až konec přináší nějaké ty nečekané scény. U jedné si řeknete, že už to vlastně bylo jasné, protože tu byly dost okaté náznaky, takže co jiného taky čekat. A u druhého spíše nevěřícně koukáte a říkáte si, že si snad dělá srandu. Ano, bylo to trošku přitažené za vlasy. Čekala jsem, jak se bude hlavní postava vyvíjet, jak z ní bude opravdový nájemný vrah se vším všudy včetně charakteru, ale byla jsem spíše neustále klamána.
Jak to prostě říct? Kniha je syrová, bez života a popravdě se mi jednička líbila více, protože mě překvapovala mnohem lépe. Dvojka je vyloženě vycpávková, protože zásadní momenty by se daly napočítat na maximálně čtyřicet padesát stránek. Autor sice píše hezky a dokáže sem tam zvednout adrenalin, otázkou však je jestli v dobrém smyslu nebo ve špatném. Závěr byl zarážející. Ale jelikož jde o trilogii, rozhodla jsem se, že i ten třetí díl podstoupím. Když jsem došla tak daleko, musím zjistit, jak to celé skončí a jak se Mia konečně vybarví.
U této série se neustále utvrzuji v tom, jak je hodnocení knih nepraktické. Jak je těžké něco vyjádřit, když záleží na tom, jak kterou knihu či sérii čteme, v jakém pořadí, v jakém věku a v jaké náladě. Kdybych měla přečteno mnohem méně knížek, neviděla bych v tom tolik nedostatků a chválila bych to stejně jako ostatní. Ale v této situaci nejsem. A tak musím říct, že jsou to slabé tři hvězdičky, protože po všech těch ohlasech a anotacích bych čekala čtivou pecku, kterou budu jen nerada odkládat...
➖ Nic z toho mi ale nesedlo, stejně jako prvního dílu.
Celkově: První díl mi vůbec, vůbec, ale vůbec nesedl, ale měla jsem koupený i tento, tak jsem se do něj pustila s tím, že se to třeba zlepší... nezlepšilo. Mně to sedlo ještě méně, než ten první díl - drsnost, sprosťárny a další věci, které na mě prostě nejsou. Nicméně si myslím, že tato kniha se ke mně vůbec neměla dostat, že nejsem její cílová skupina, takže vy, kdo máte rádi drsnější fantasy, to určitě zkuste!