Po dočtení Bouře mečů jsem se hodně těšila na pokračování. Vím, že předchozí díly mě vůbec nezklamaly a pokaždé mě velmi bavily. Byla radost je číst, a to jsem očekávala také u Hostiny pro vrány. Jenže překvapivě jsem zrovna tento díl četla poměrně dlouho a někdy jsem se ani nedokázala soustředit na text a musela jsem knihu odložit.
Na co jsem se velmi těšila, se zde nevyskytlo, a když už tak minimálně. Mohu říci, že mě to poměrně zklamalo a chvíli mi trvalo, než jsem si navykla na jiné postavy, z jejž pohledu jsem viděla události, které probíhaly v Západozemí. Přišlo mi, že je to odrazovým můstkem pro další díl a zároveň dohrou pro Bouři mečů. Tak či tak ty nejzajímavější postavy zde chyběly, ale dle autorova vyjádření, objeví se v Tanci s draky.
Řekla bych, že největší roli zde měla Cersei, která mne zprvu nebavila, přece jen jsem ji neměla ráda a hodně se mi protivila. Ale postupem času jsem si její kapitoly oblíbila, kdyby ne, tak by to bylo horší, protože se v knize ze všech nejvíce objevovala. Nakonec bylo fajn sledovat její chování a spřádání intrik. Ale to nic nemění na mém názoru, že ji nemám ráda.
Brienne zprvu byla velmi fajn, ale jakmile začala putovat, přišlo mi to poněkud slabší a často mě to nebavilo. No, ke konci knihy se ale její kapitoly poměrně zlepšily a byly dost napínavé. A mohu říci, že se mi u ní líbil Podrickovo chování, které bylo přímo úsměvné. Navíc jsme se zde dozvěděli i něco málo o samotné Brienne.
Když nad tím tak přemýšlím, tak mne snad nejvíce bavily části, které se týkaly Victariona, sera Oakhearta a Arianne. Líbilo se mi dozvídat se o jiných místech, než na která jsme zvyklí z předchozích dílů. Hlavně Železní to zde měli nejvíce zajímavé a bylo fajn sledovat, jak se to u nich vyvíjí. A pak Dorne, jak to tam probíhá, a hlavně, jak to tam vypadá. Protože tohle je první setkání s Dorne a tamním princem. Možná proto, že tyto kapitoly byly se svým prostředím nové, mě velmi bavily.
Mrzelo mne, že Arya nedostala v knize mnoho prostoru a když už se objevila, tak sem tam s delšími časovými úseky. Hlavně její poslední kapitola skončila velmi zajímavě a ráda bych se dozvěděla, jak to s ní bude dál. No, budu si muset chvíli počkat, než se to dozvím. To samé platí i pro Sansu a Samwella. Též se v knize moc neobjevily, ale za to jejich části byly velmi pozoruhodné. Celkově jsem zvědavá na všechny postavy, jak to s nimi dopadne.
Když to vezmu, hodně se zde soustředilo na popisování okolí, což mi nevadí. Sem tam nějaká ta akce, a že by se stalo něco ohromného, to spíše ani ne. Jen větší akce, které pozměnily chod Západozemí a k tomu další a další intriky. Spíše to vidím, že mnoho důležitějších věcí se odehraje v následujícím dílu. I přes to se mi kniha velmi líbila a stála za přečtení.
Recenze
Autor napsal celou linku s velkou lehkostí, člověk má pocit, že čte fantasy, ale přitom tak desive reálné, že by toto klidně mohla být alternativní realita pro nás středověk nebo tak něco. Opravdu hodně dobře napsané, moc doporučuji, já jsem si to užila tedy neskutečně!
Naopak intrikántka Cersei až moc. Čtvrtý díl je považován za nejslabší, děj je poměrně natáhlý a ne tak napínavý. Mě se líbil, krom spousty kapitol s Cersei, kterou bych nechala zabít už na začátku ságy. Naopak mi chybí Daenerys, její kapitoly jsem hltava ze všech nejvíce.
V tomto díle je daleko méně bojů a prolité krve, to ale nahrazuje spousta intrik, konfliktů a celkové detailnejší propracování všemožných problémů.
Na co jsem se velmi těšila, se zde nevyskytlo, a když už tak minimálně. Mohu říci, že mě to poměrně zklamalo a chvíli mi trvalo, než jsem si navykla na jiné postavy, z jejž pohledu jsem viděla události, které probíhaly v Západozemí. Přišlo mi, že je to odrazovým můstkem pro další díl a zároveň dohrou pro Bouři mečů. Tak či tak ty nejzajímavější postavy zde chyběly, ale dle autorova vyjádření, objeví se v Tanci s draky.
Řekla bych, že největší roli zde měla Cersei, která mne zprvu nebavila, přece jen jsem ji neměla ráda a hodně se mi protivila. Ale postupem času jsem si její kapitoly oblíbila, kdyby ne, tak by to bylo horší, protože se v knize ze všech nejvíce objevovala. Nakonec bylo fajn sledovat její chování a spřádání intrik. Ale to nic nemění na mém názoru, že ji nemám ráda.
Brienne zprvu byla velmi fajn, ale jakmile začala putovat, přišlo mi to poněkud slabší a často mě to nebavilo. No, ke konci knihy se ale její kapitoly poměrně zlepšily a byly dost napínavé. A mohu říci, že se mi u ní líbil Podrickovo chování, které bylo přímo úsměvné. Navíc jsme se zde dozvěděli i něco málo o samotné Brienne.
Když nad tím tak přemýšlím, tak mne snad nejvíce bavily části, které se týkaly Victariona, sera Oakhearta a Arianne. Líbilo se mi dozvídat se o jiných místech, než na která jsme zvyklí z předchozích dílů. Hlavně Železní to zde měli nejvíce zajímavé a bylo fajn sledovat, jak se to u nich vyvíjí. A pak Dorne, jak to tam probíhá, a hlavně, jak to tam vypadá. Protože tohle je první setkání s Dorne a tamním princem. Možná proto, že tyto kapitoly byly se svým prostředím nové, mě velmi bavily.
Mrzelo mne, že Arya nedostala v knize mnoho prostoru a když už se objevila, tak sem tam s delšími časovými úseky. Hlavně její poslední kapitola skončila velmi zajímavě a ráda bych se dozvěděla, jak to s ní bude dál. No, budu si muset chvíli počkat, než se to dozvím. To samé platí i pro Sansu a Samwella. Též se v knize moc neobjevily, ale za to jejich části byly velmi pozoruhodné. Celkově jsem zvědavá na všechny postavy, jak to s nimi dopadne.
Když to vezmu, hodně se zde soustředilo na popisování okolí, což mi nevadí. Sem tam nějaká ta akce, a že by se stalo něco ohromného, to spíše ani ne. Jen větší akce, které pozměnily chod Západozemí a k tomu další a další intriky. Spíše to vidím, že mnoho důležitějších věcí se odehraje v následujícím dílu. I přes to se mi kniha velmi líbila a stála za přečtení.