Tuto knihu jsem četla velmi dlouho. Když to tak počítám, vychází mi to celkově na čtyři měsíce. Snad nejdéle čtená kniha. Celkově důvod pro to byl velmi jednoduchý, bohužel jsem na Bouři mečů neměla tolik času, kolik jsem chtěla.
Zpočátku chvíli trvalo, než se kniha pořádně rozjede. Přece jen si autor musel vytvořit základy, jak to bude pokračovat. A tedy, velmi se mu to podařilo. Postupně kniha dostala spád a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Zajímalo mě, co bude dál, jak to všechno skončí. Mohu říci, že mě Bouře mečů dokázala dostat do údivů, kdy jsem jenom zírala. Někdy jsem nad tím i přemýšlela, co k tomu povede, či jen co tou poslední větou myslel, protože se sem tam vyskytla neurčitá věc. Ale ta se dala nakonec odhadnout.
Hodně se mi líbilo popisování okolí, je vidět, že to autor prostě umí a já si dokázala skvěle představit okolí. Ačkoli se nejedná o nikterak krátké popisy, nemyslím si, že by to mělo vadit, jelikož v knize jsou dané tak, aby nerušily přímo čtení příběhu. Říkám si, kdo se dostal až do 3. dílu, tak bude na to již navyklý.
Opět jsme se setkali s našimi obvyklými postavami z předchozích dílů. Plus se objevilo pár nových pohledů. Zde se objevil Jamie a Samwell. Mohu říci, že ačkoli jsem jednu osobu neměla vůbec ráda, nějak jsem si ji dokázala oblíbit. Takže jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že ta postava vlastně není vůbec špatná. Jediné, co se u mne nezměnilo, bylo, že jsem nadále nemusela Catelyn. Ačkoli bylo zajímavé číst, to co se u ní děje, přímo ji samotnou jsem neměla moc ráda.
Nejradši jsem četla z pohledu dvou černých bratrů. Hlavně ke konci to bylo nejzajímavější. A samozřejmě jsem měla ráda části z pohledu Brana. Toho chlapce jsem si tak moc oblíbila, že mu držím palce, ať se mu se sourozenci Reedovi všechno povede. Dále Tyrion mě dost bavil, zatím můj jediný nejoblíbenější člen Lannisterů. Trochu mne mrzela Arya, oproti výše vyjmenovaným mě bavila méně.
Žádné mínusy jsem na knize nenašla. Možná pro některé bude odpuzující počet stran, což v tomto případě je dobře, že je to dlouhé. Protože to stojí za to, abychom se jednotlivé události dozvěděli od různých postav a k i jejich názor. Už jen kvůli tomu za to stojí. Popravdě, vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo o něco další. Maximálně by mě bolela ruka, jak by to bylo těžké.
Recenze
Zpočátku chvíli trvalo, než se kniha pořádně rozjede. Přece jen si autor musel vytvořit základy, jak to bude pokračovat. A tedy, velmi se mu to podařilo. Postupně kniha dostala spád a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Zajímalo mě, co bude dál, jak to všechno skončí. Mohu říci, že mě Bouře mečů dokázala dostat do údivů, kdy jsem jenom zírala. Někdy jsem nad tím i přemýšlela, co k tomu povede, či jen co tou poslední větou myslel, protože se sem tam vyskytla neurčitá věc. Ale ta se dala nakonec odhadnout.
Hodně se mi líbilo popisování okolí, je vidět, že to autor prostě umí a já si dokázala skvěle představit okolí. Ačkoli se nejedná o nikterak krátké popisy, nemyslím si, že by to mělo vadit, jelikož v knize jsou dané tak, aby nerušily přímo čtení příběhu. Říkám si, kdo se dostal až do 3. dílu, tak bude na to již navyklý.
Opět jsme se setkali s našimi obvyklými postavami z předchozích dílů. Plus se objevilo pár nových pohledů. Zde se objevil Jamie a Samwell. Mohu říci, že ačkoli jsem jednu osobu neměla vůbec ráda, nějak jsem si ji dokázala oblíbit. Takže jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že ta postava vlastně není vůbec špatná. Jediné, co se u mne nezměnilo, bylo, že jsem nadále nemusela Catelyn. Ačkoli bylo zajímavé číst, to co se u ní děje, přímo ji samotnou jsem neměla moc ráda.
Nejradši jsem četla z pohledu dvou černých bratrů. Hlavně ke konci to bylo nejzajímavější. A samozřejmě jsem měla ráda části z pohledu Brana. Toho chlapce jsem si tak moc oblíbila, že mu držím palce, ať se mu se sourozenci Reedovi všechno povede. Dále Tyrion mě dost bavil, zatím můj jediný nejoblíbenější člen Lannisterů. Trochu mne mrzela Arya, oproti výše vyjmenovaným mě bavila méně.
Žádné mínusy jsem na knize nenašla. Možná pro některé bude odpuzující počet stran, což v tomto případě je dobře, že je to dlouhé. Protože to stojí za to, abychom se jednotlivé události dozvěděli od různých postav a k i jejich názor. Už jen kvůli tomu za to stojí. Popravdě, vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo o něco další. Maximálně by mě bolela ruka, jak by to bylo těžké.
Určitě si neoblibujte žádné postavy, i v této knize má George R.R. Martin velkou potřebu hlavní postavy zabíjet a občas i ožívat. Knihy nejsou určeny pro slabé povahy a to nemluvím jen o věčném zabíjení plného krve, ale i sexuálních scénách, kterými autor rozhodně nešetří.
Do půlky knížky jsem se vyloženě trápil, ale jakmile došlo na svatbu, děj dostal neuvěřitelný spád a zbytek knížky (možná i právě kvůli pořízení čtečky) jsem doslova zhltnul. Kdyby byla celá kniha jako její zbytek, skákal bych radostí. Takhle okamžitě sahám po Hostině pro vrány a modlím se, aby autor zůstal u té čtivé formy z právě dočteného konce třetího dílu ságy Píseň ledu a ohně.
Příběh je asi nejzběsilejší ze všech tří knih série, které jsem zatím přečetl. Zvratů i překvapivých odhalení je zde víc než v předchozích dvou dílech dohromady, takže se nebudete nudit ani minutu. Hra o trůny se zkrátka rozehrála naplno a já mohu Bouří mečů jen doporučit.
Zajímalo by mě, kde přichází na tak skvělé zápletky, které prostě čtenáře donutí číst po dlouhou dobu, protože je ten děj neskutečně baví a nejde přestat.
Naprosto jsem se do děje zamilovala. To, jak autor dokáže napsat tak krásné prostředí a nebo postavy, které milujete a nenávidíte zároven, mi je naprostou záhadou. Autor je neskutečně talentovaný spisovatel.
Rozhodně stojí za přečtení.