I teď na ty semišové černé desky se stříbrným vyvedením názvu i obrázku hledím jako na poklad největší. Bojím se, že je ošoupu, zamažu, odřu. Pokaždé knihu otvírám se skoro až posvátnou úctou a pokorou, protože tohle luxusní vydání je něco neskutečného. A víte co? Stejně neskutečná je i cena. Sedíte? Ne? Tak si sedněte. Za tu nádheru chtějí POUHÝCH 283,- Kč (Momentálně v Akci – doporučená cena od vydavatele je 398,- Kč). Jo. Doopravdy. Při ceně nově vydávaných knih, kdy některé jsou dobré tak možná na podložení stolu (abych tu nemluvila o materiálu na podpal)… sedám si na prdel. Bez přetvářky!
„…„Pane doktore, bohužel jste zřejmě nepochopil mé přání. Chci odejít okamžitě – teď – hned – v tuto hodinu – v tuto chvílí, jestli bych směl. Čas kvapí a v naší výslovné dohodě se zubatou tvoří přece čas podstatu smlouvy…“
Zpátky k Draculovi… kniha je psaná formou deníku a upřímně – mně to neskutečně vyhovuje. Působí to víc autenticky. Neuvěřitelně mi právě toto uspořádání přibližuje nejen děj, ale i postavy samotné. Obecně nemám moc ráda vyprávění v třetí osobě. Ich forma zcela jednoznačně vede a deníkový způsob podání příběhu? Za mě dokonalost. Na druhou stranu je naprosto jasné, že to nejde použít u každé knihy. Plus jsou příběhy, kde mám ráda střídání pohledů, i s tím se setkáváme zde, a pak není deníková forma nezbytná a stačí zcela obyčejné vyprávění. Jaký styl psaní knihy vyhovuje vám?
Když píšete recenzi na něco tak notoricky známého jako je právě Dracula, narazíte na pár překážek. Můžete klidně rozebírat děj, ale vám se nechce, protože spoilerům se vyhýbáte. Sama je nerada čtu. Co nerada, zuřím! Viz třeba předchozí recenze na Sirénu! Stejně tak nemám ráda recenze, kdy se pisatel pouští do charakteristik a skoro až psychologických rozborů postav.
Co čekám od recenze? Že shrne pro a proti. Co čtenáře bavilo? Co ho zaujalo? Co mu pilo krev? Co ho bavilo? Kvůli čemu si knihu vybral? Udělal by to znovu? Vrátí se k autorovi? Co čekáte od recenze vy?
Plus tedy nechci číst elaborát na šest normo stran! Ne nadarmo klasik praví: „Všeho s mírou!“
„…Jedním jsem si jist: žádný dům, na který dnes budou po celou dlouhou dráhu denního oběhu dopadat paprsky právě vycházejícího slunce, není tak nešťastný jako náš!…“
Zahrnula jsem vás otázkami a pustila se tu hned do několika polemik. Takže se hezky vrátíme ke staré a poctivé recenzi. Dracula je ideální volba pro milovníky klasiky, upírů, tajemna, mystiky, špetky dramatu a trochy thrilleru. Když knihu čtete poprvé a nevíte, bojíte se, čili se přidává i horor. Tedy já se rozhodně bála. Podruhé už si všímáte detailů a potřetí si užíváte, protože už máte k tomu tématu kde co nastudováno a jste ovlivněni i jinými knihami.
Za sebe mohu jednoznačně doporučit právě toto vydání s krásným překladem a děsivě dechberoucími ilustracemi. Co je potom má další srdcovka úzce související právě s Draculou a jeho příběhem, je kniha Dracula, má láska a po té sáhnu, jakmile se mi při vybalování dostane do ruky! A že jsem vám stále neřekla konečný verdikt? Skutečně se musíte ptát? Pět bez jakéhokoli zaváhání!
Recenze
„…„Pane doktore, bohužel jste zřejmě nepochopil mé přání. Chci odejít okamžitě – teď – hned – v tuto hodinu – v tuto chvílí, jestli bych směl. Čas kvapí a v naší výslovné dohodě se zubatou tvoří přece čas podstatu smlouvy…“
Zpátky k Draculovi… kniha je psaná formou deníku a upřímně – mně to neskutečně vyhovuje. Působí to víc autenticky. Neuvěřitelně mi právě toto uspořádání přibližuje nejen děj, ale i postavy samotné. Obecně nemám moc ráda vyprávění v třetí osobě. Ich forma zcela jednoznačně vede a deníkový způsob podání příběhu? Za mě dokonalost. Na druhou stranu je naprosto jasné, že to nejde použít u každé knihy. Plus jsou příběhy, kde mám ráda střídání pohledů, i s tím se setkáváme zde, a pak není deníková forma nezbytná a stačí zcela obyčejné vyprávění. Jaký styl psaní knihy vyhovuje vám?
Když píšete recenzi na něco tak notoricky známého jako je právě Dracula, narazíte na pár překážek. Můžete klidně rozebírat děj, ale vám se nechce, protože spoilerům se vyhýbáte. Sama je nerada čtu. Co nerada, zuřím! Viz třeba předchozí recenze na Sirénu! Stejně tak nemám ráda recenze, kdy se pisatel pouští do charakteristik a skoro až psychologických rozborů postav.
Co čekám od recenze? Že shrne pro a proti. Co čtenáře bavilo? Co ho zaujalo? Co mu pilo krev? Co ho bavilo? Kvůli čemu si knihu vybral? Udělal by to znovu? Vrátí se k autorovi? Co čekáte od recenze vy?
Plus tedy nechci číst elaborát na šest normo stran! Ne nadarmo klasik praví: „Všeho s mírou!“
„…Jedním jsem si jist: žádný dům, na který dnes budou po celou dlouhou dráhu denního oběhu dopadat paprsky právě vycházejícího slunce, není tak nešťastný jako náš!…“
Zahrnula jsem vás otázkami a pustila se tu hned do několika polemik. Takže se hezky vrátíme ke staré a poctivé recenzi. Dracula je ideální volba pro milovníky klasiky, upírů, tajemna, mystiky, špetky dramatu a trochy thrilleru. Když knihu čtete poprvé a nevíte, bojíte se, čili se přidává i horor. Tedy já se rozhodně bála. Podruhé už si všímáte detailů a potřetí si užíváte, protože už máte k tomu tématu kde co nastudováno a jste ovlivněni i jinými knihami.
Za sebe mohu jednoznačně doporučit právě toto vydání s krásným překladem a děsivě dechberoucími ilustracemi. Co je potom má další srdcovka úzce související právě s Draculou a jeho příběhem, je kniha Dracula, má láska a po té sáhnu, jakmile se mi při vybalování dostane do ruky! A že jsem vám stále neřekla konečný verdikt? Skutečně se musíte ptát? Pět bez jakéhokoli zaváhání!
O hraběti Draculovi z Transylvánie asi už každý slyšel... Bram Stoker napsal toto legendární, celosvětově známé dílo a já mu mohu jen dát poklonu.
Nejvíc se mi na něm líbí to, že není natolik kýčovité, jako ostatní, později vydané knihy o upírech.
Dílo je velmi poutavé, tajuplné napínavé, trochu hůř se čte, ale jinak je prostě skvělé.
skvělý román napsaný tak trošku starým jazykem který zcela patří ke své době. Moc se mi líbí zajímavá a atraktivní forma deníkových zápisků. Člověk tak trošku čte mezi řádky. Je to fakt výborný. Doporučuju, je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek.
Bohužel Dracula byl pro mne zklamáním v tom, že jsem si myslela, že jeho čtení nebude složité. Naopak, bylo složité hlavně kvůli dlouhým popisům, kde se nic nedělo. Ty mě nebavily a těžko jsem se skrz ně prokousávala. Jazyk psaní mi nikterak nevadil, přece jen se jedná o starší mluvu.
Jediné části, které mě velmi bavily, byly ty, kde se vyskytnul Dracula. Setkání Johna s Draculou a pro mě již známý příběh týkající se Lucy. Zde se nejvíce vyskytovalo děje a něco se neustále dělo a dá se říci, že v některých případech to bylo zajímavé. Co ještě mě bavilo, ale již ne tolik, bylo hledání stop po Draculovi, i když sem tam mi to dalo zabrat, jelikož některé pasáže mě tolik nebavily.
Nejvíce jsem si oblíbila ženské postavy. K nim jsem si dokázala nejblíže najít cestu, avšak ostatní mužské postavy mi přišly vzdálené a díky tomu jsem si k nim nedokázala vytvořit vztah. Chyběly mi u nich emoce, a to i přesto, že se jednalo o deníkové záznamy.
Jakožto jsem velmi ráda, že jsem se dostala ke klasice jako je Dracula. I přesto, že se mi to vleklo, příběh byl pěkně vymyšlený. Navíc jsem si přečetla knihu, kde prvně vznikl upír. Takže pokud chcete jako já se pustit do této klasiky, počítejte s tím, že některé záznamy budete mít chuť přeskočit. Ale za to na druhou stranu budete mít přečtenou tuto klasiku.