Ačkoli se v podstatě jedná jen o popis opravdu dlouhého pochodu, je příběh neuvěřitelně čtivý a jen tak se od něj neodtrhnete.
Autor se nezabývá zbytečnými dlouhými popisy, kde by vám násilnou a nudnou cestou vysvětloval co se jak má. Je tomu právě naopak, to podstatné se dozvídáte spolu s hlavním hrdinou, ať už na začátku soutěže nebo v jejím průběhu, kdy soutěžící probírají minulé ročníky.
A právě postavy jsou na příběhu hlavním lákadlem. Samotná soutěž sice nezní špatně, ale to, co knihu dělá tak zajímavou, je psychologie hlavních postav. Každá z nich má jinou strategii a jejich vzájemnou interakci budete jen fascinovaně sledovat. Někteří se rozhodnou podkopávat soustředění jiných v podobě nepříjemných řečí a jiní se rozhodnout pomáhat, což je dost překvapivé, protože tím si oddalují vítězství.
Jak už jsem naznačila, King má psychologii postav dost dobře zvládnutou, ale i jiným aspektům příběhu věnuje stejnou pozornost. Poznáte to například na detailech. Zajímá vás, jak to soutěžící dělají, když si potřebují třeba odskočit? Nebo chcete zjistit, jak daleko jsou chlapci schopni zajít, aby se udrželi na živu? Na všechny tyto otázky se dozvíte odpovědi v knize.
Mě na celém příběhu nejvíc zajímalo, co je motivovalo k tomu, aby se na tento pochod smrti přihlásili, protože čistě logicky, šanci na výhru má jen jeden ze sta, což je dost malá šance. Proto mě dost překvapilo přiznání jednotlivých soutěžících. Nebudu vám říkat, proč se přihlásili, abych tu nespoilerovala.
Každopádně k celé knize mám jenom jednu výtku, a to konec, který nebyl uzavřený tak úplně podle mých představ. Jinak jsem s knihou byla velmi spokojená a nezbývá mi nic jiného, než ji doporučovat.
Recenze
Doporučuji... Po skončení mě poprvé bolely nohy ze čtení knížky.
Dlouhhý pochod je jedním z nich.
V distopické budoucnoti se každoročně pořádá závod v dlouhém pochodu. Stovka mladých chlapců se vydá na pochod po stanovené trase, musí dodržovat stanovenou rychlost, nesmí zastavit a nesmí sejít z cety. Vyhrává ten kerý ůstane poslední...
Autor se nezabývá zbytečnými dlouhými popisy, kde by vám násilnou a nudnou cestou vysvětloval co se jak má. Je tomu právě naopak, to podstatné se dozvídáte spolu s hlavním hrdinou, ať už na začátku soutěže nebo v jejím průběhu, kdy soutěžící probírají minulé ročníky.
A právě postavy jsou na příběhu hlavním lákadlem. Samotná soutěž sice nezní špatně, ale to, co knihu dělá tak zajímavou, je psychologie hlavních postav. Každá z nich má jinou strategii a jejich vzájemnou interakci budete jen fascinovaně sledovat. Někteří se rozhodnou podkopávat soustředění jiných v podobě nepříjemných řečí a jiní se rozhodnout pomáhat, což je dost překvapivé, protože tím si oddalují vítězství.
Jak už jsem naznačila, King má psychologii postav dost dobře zvládnutou, ale i jiným aspektům příběhu věnuje stejnou pozornost. Poznáte to například na detailech. Zajímá vás, jak to soutěžící dělají, když si potřebují třeba odskočit? Nebo chcete zjistit, jak daleko jsou chlapci schopni zajít, aby se udrželi na živu? Na všechny tyto otázky se dozvíte odpovědi v knize.
Mě na celém příběhu nejvíc zajímalo, co je motivovalo k tomu, aby se na tento pochod smrti přihlásili, protože čistě logicky, šanci na výhru má jen jeden ze sta, což je dost malá šance. Proto mě dost překvapilo přiznání jednotlivých soutěžících. Nebudu vám říkat, proč se přihlásili, abych tu nespoilerovala.
Každopádně k celé knize mám jenom jednu výtku, a to konec, který nebyl uzavřený tak úplně podle mých představ. Jinak jsem s knihou byla velmi spokojená a nezbývá mi nic jiného, než ji doporučovat.