O vrcholné důležitosti ústní Tóry, bez níž by Tóra nikdy nebyla celá, vypovídá jedna kouzelná chasidská historka, kterou zmiňuje novodobý izraelský filosof a historik Gershom Scholem. Měl-li slavný Jisrael ben Eliezer, zvaný Baal Šem Tov, zařídit cosi veledůležitého ve prospěch veškerého stvoření, odebral se na konkrétní místo v lese, rozdělal oheň a pohroužil se do hluboké meditace. Když skončil s modlitbami, vrátil se domů a shledal, že přání bylo vyslyšeno. Když měl o generaci později učinit totéž Magid z Mezriče, známý jako Dov Ber, rovněž zamířil na ono místo v lese. Rozdělávat oheň už nesměl, ale devekut ovládal a v duchu se dovedl bezprostředně spojit s nebeskou mocí. I to přineslo kýžený výsledek. Poté, opět o generaci později, se potřeboval stejného úkolu zhostit rabi Moše Leib ze Sasova. Oheň rozdělávat nemohl a tajné meditační techniky, bez nichž se modlitba neobejde, už neovládal. Znal však ono místo v lese – a kupodivu stačilo i to. Na svém zámku, o další generaci později, usedl pak na zlatou stolici rabi Jisrael z Rižinu a vážně se zamyslel. Uvědomoval si, že oheň rozdělávat nesmí, modlit se neumí a tajné místo v lese nezná, leč řekl si, že je o tom schopen vyprávět. A zjistil, že to funguje také. Druhý díl Legend Židů je ze čtveřice nejkratší. Vypráví převážně o osudech Židů v Egyptě. Nejprve nás seznámí s Josefem, jenž se z otroka vypracuje na mocného správce země egyptské, poté nám vylíčí strastiplný zápas Jóbův a nakonec i celou egyptskou anabázi Mojžíšovu, završenou slavným odchodem Židů z Egypta. schovat popis