Tato publikace se věnuje evropské integraci jako boji velkých zemí o nadvládu v Evropě. Zaměřuje se na letité soupeření Francie a Německa a na jejich společný rozhodující mocenský vliv, který se nepodařilo narušit žádné z ostatních zemí Evropské unie (ani Británii, která raději zvolila Brexit).\nNebudou zde rozebírány nesčetné příkazy, zákazy a regulace, kterými Evropská unie zatěžuje aktivitu firem (pod záminkou jednotného trhu) i život občanů na mikroekonomické úrovni. Zaměříme se na makroekonomický pohled. A v jeho rámci, za prvé, na dosud nejúspěšnější mocenský nástroj velkých zemí uplatňovaný prostřednictvím Bruselu a Frankfurtu: na kurzové a měnové systémy, vrcholící měnovou unií se společnou měnou. Tyto systémy již od startu evropské integrace svazují měnovou politiku svých členů a ovlivňují bezprostředně jejich konkurenceschopnost. Oproti měnové a kurzové politice zůstává druhá základní oblast – fiskální politika – zatím převážně doménou vlád jednotlivých členských zemí. I do ní však integrační proces více či méně úspěšně zasahuje, a byla to právě měnová unie, která si „vynutila“ prvé kroky směrem k fiskální (či transferové) unii. Měnová unie se také má stát nástupní frontou k unii politické.\nNemůžeme však nevěnovat pozornost také dalšímu novému procesu, kterým si Německo spolu s Francií a Bruselem chce otevřít cestu k politické unii a k nadvládě v Evropě. Tímto procesem je záměrně podporovaná masová migrace, která hrozí vyústit v „migrační unii“, charakterizovanou nejen zásadním oslabením národních států a jejich historických specifik, ale ohrožením celé evropské civilizace. Tento proces má zatím – oproti měnové integraci – podstatně kratší historii, dotýká se však i těch zemí EU, které se zatím měnové integraci ubránily. Je bezprostřední hrozbou i pro Českou republiku, jak ukazuje poslední část tohoto textu.