Kniha tří historiků, dvou polských a jednoho českého, je věnována vzniku a postupnému formování Polsko-československé solidarity na pozadí historického vývoje Polska a Československa od konce druhé světové války do roku 1989.
Podává plastický a mnohdy dramatický obraz paralelního, byť nikoliv symetrického utváření opozičních hnutí v obou zemích a pokusů o přeshraniční spolupráci až po vytvoření neformální organizace v roce 1981.
Od tohoto data Polsko-československá solidarita hrála zásadní roli ve vzájemné informovanosti a podpoře polských a československých opozičních hnutí a skupin. V 90. letech pak mnozí její členové zaujali přední místa na politické scéně obou sousedních států. schovat popis