Tzv. pseudoabelárdovská korespondence vychází ze sbírky nazvané Listy dvou milenců (Epistulae duorum amantium). Jedná se o 116 středověkých milostných dopisů, respektive jejich fragmentů, pocházejících pravděpodobně ze 12. století. Jediný známý opis (vzniklý rukou správce knihovny kláštera v Clairvaux Jeana de Woëvre ve druhé polovině 15. století) byl nalezen v teprve v 70. letech a od počátku vyvolává řadu otázek. Není jasné, kdo je autorem ani zda se jedná o reálnou milostnou korespondenci nebo jde o fiktivní výtvor v rámci rétorického žánru ars dictaminis. Jisté paralely v naznačené životní situaci a vztahu milenců však vzbudily u části vědecké veřejnosti domněnku, že by se mohlo jednat o původní korespondenci mezi Abélardem a Heloisou z dob jejich nejintenzivnějšího milostného vzplanutí. Spor o autenticitu dopisů a Abélardovo autorství probíhá v odborných kruzích dodnes. V jeho kontextu někdy naneštěstí zanikají literární kvality samotných dopisů, které jsou považovány za nejkrásnější (a také nejdelší) sbírku středověké milostné korespondence. Kromě epistulárních pasáží obsahují i krátké básně, jeden z mála příkladů středověké latinsky psané lyriky. schovat popis