Začnu možná tím, že knihy Panský dvůr (všechny tři) i Venkovské sídlo (obě dvě) jsem četla a byla jsem z nich nadšená. Na zamýšlenou trilogii Kavárny u Anděla jsem se tudíž moc těšila. Avšak jsem vlastně lehce zklamaná. Jednak se mi nepodařilo ani za mák propadnout žádné z postav (chápejte, v knize se snažím si vždy najít nějakého oblíbence a tomu pak fandím). A jednak mě vlastně nebavil ani děj. Chápu, že možná autorka zamýšlela jakýsi úvod do budoucího děje, ale mě ten úvod fakt nebavil a už od začátku mi bylo jasné, že se všichni potkají v Kavárně u Anděla. Ok, proč ne, ale proč teda muselo být tak lehce čitelné, že všechny problémy, které do cesty přišly (chápejte i v podobě postav, které jednoduše zavázely) musely být prostě odstraněny (smrt jak v nějakém thrilleru). Vlastně jsem očekávala pohodovou knihu, plnou vzpomínek a snění a vůně kávy. No nevyšlo, tak snad druhý díl bude lepší. A teď něco k tomu ději. Německo a částečně Francie po druhé světové válce, všude jsou trosky, ale rodina se nevzdává a nadále drží svou milovanou kavárnu plnou hudebníků. Zamilovaná dcera, která dostane košem (byla mi hrozně protivná). Protivná byla asi po svém otci, který když přišel ve válečném zajetí o nohu byl rovněž protiva, ale zase protiva, který by se pro druhé rozdal a klidně i zkrachoval. Matka, která mi přišla tak nějak bez povahy. Nalezená sestřenice, po tom co všechno jí postihlo byla hrozná naivka a pak spousta okolních postav, které mi prostě nesedly. Ve finále se všichni potkají v kavárně a můžou přijít Vánoce jupyjajej. Omlouvám se tímto všem, kteří mají na knihu jiný názor než já (jsem totiž zatím jediná, která knihu hodnotila hůř než 4ma hvězdama), ale já prostě musela no. schovat popis