Po delší chvíli jsem se psychicky připravila na další knihu od této autorky, kde se zaměřila na Cilku, jejíž život byl lehce načrtnut už v Tatérovi. Nevím, proč jsem si myslela, že se kniha bude odehrávat v Osvětimském táboře, podobně jako Tatér. Jaké bylo mé překvapení, že to tak není.

Dost mě šokovala Cilčina cesta, to, kam se dostala a kvůli čemu. Přišlo mi to velice absurdní a vůbec jsem tomu nechtěla věřit. Hlavně si o tom chci zjistit mnohem více, zda je to opravdu pravda, i když tomu převážně věřím, že to tak je.

Upřímně, přišlo mi, že Cilka měla štěstí v neštěstí. A byla jsem za to docela ráda, přece jen se mi zaryla pod kůži a já tak doufala, že bude mít jen štěstí a bude na tom dobře. Ale někdy to byla opravdu síla.

Popravdě, bylo to pro mě dost těžké čtení. Ne, že by se to špatně četlo, to ne. Cilčina cesta byla velice čtiva a četla se skoro sama od sebe. Jen těžké to bylo z toho úhlu pohledu, kdy se toto dělo. Jistě, musí se na to pohlížet, že příběh je lehce poupravený, sama autorka to zmiňuje, ale i tak to čtenářem hluboce otřese.

Vždy mám problém se pořádně vyjádřit k těmto silným tématům, jelikož mi přijde, že k tomu se nedá moc toho říci, nýbrž se to musí přečíst, aby si to daný člověk pořádně uvědomil. Pro mě třeba to, čím si Cilka prošla, bylo překvapením. Nemyslela jsem si, že by se to mohlo dít.


Pokud máte v plánu Tatéra, doporučuji si přečíst i Cilčinu cestu. Jen se na to psychicky připravte, jelikož to opravdu není jednoduché čtení a slabým povahám by se to nemuselo líbit. schovat popis