Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti.
Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její...
číst celé
Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti.
Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“.
Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky.
Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.
schovat popis
Recenze
Krásné čtení, které osvobozuje ducha, oslavuje ptačí život a navodí vám tu správnou melancholii.
Myslím si, že podobnou knihu jsem ještě nečetl, aby nějaký člověk zasvětil celý svůj život opeřencům a věnoval jim hodně času jako Len Howardová, která je důkladně pozorovala, studovala jejich chování a napsala o nich několik knih. Popravdě řečeno jsem se úplně to této knihy nezačetl, jak jsem očekával, ale asi budu v menšině, protože převažují vysoká hodnocení.
Myslím si, že ptáčkové mají svůj rozum a vždy zpříjemní ráno svým cvrlikáním, i když jejich ranní zpěv některým lidem může vadit. Zamyslel jsem se nad tím, že je fajn, že si mohou zaletět, kam se jim zlíbí a mohou pozorovat svět z výšky. Stačí jen zamávat křídly a mohou si plachtit. Občas usednou na venkovní parapet nebo se po něm procházejí a já je někdy pozoruji. Zejména k nám přilétají holuby a usadí se na venkovním parapetu a někdy také pták, který se jmenuje kuvik a ten je poslem smrti! Z tohoto opeřence máme vždy obavy, pokud se objeví, protože přináší smutné zprávy. Kamarád, který bydlí na vesnici, vyrobil budku pro ptáky a do ní pravidelně sype zrní a ptáci se pravidelně slétají a nepochybně jsou rádi, že lidem na nich záleží a zejména v zimním období, kdy je nedostatek potravy.
Vzpomínám si, že jsme v minulosti vlastnili knihu, která se jmenovala ATLAS PTÁKŮ a já jsem si v této knize, když jsem byl menší, listoval, ale tuto knihu už nemáme.
V závěru knihy se vyskytuje VYSVĚTLENÍ a rovněž 2 černobílé fotografie. Možná se v knize mohlo nacházet více fotografií s více druhy ptáků, o kterých je v knize pojednáno buď v průběhu samostatného příběhu, anebo fotografie zařadit jako přílohu na konci knihy.
Kniha má nádherný přebal, na kterém jsou zobrazeny sýkorky. Hned bych si ptáčka vzal do dlaně a pohladil si ho. :)
Hodnocení autora recenze
Vznikl dojímavý, křehký příběh o ženě, která se rozhodla obklopit ptačími přáteli a strávit zbytek života jejich pozorováním, i když se smutným koncem. Nádhera, nádhera nádhera!!! Přečtěte si, nebudete litovat.