Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na...
číst celé
Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají. Gita shrnuje pásku z očí. Odvážně, nemilosrdně. Čas ovšem semele všechny a všechno po svém. Lze tomu navzdory dosáhnout spravedlnosti? Lze se domoci trestu za barbarské činy? Lze křivdy napravit? Ano i ne. Svůj talíř si však každý musí vyjíst sám. Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet. Druhá autorčina prozaická kniha, která vyšla poprvé v roce 2006 a stala se mezinárodním bestsellerem, je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se blyští odlesky příběhů, které sami žijeme.
Magnesia Litera za prózu 2007
Usedomská literární cena 2011
Německá knižní cena Georga Dehia 2012
schovat popis
Recenze
Kniha Peníze od Hitlera má 6 částí, obsahuje prolog a epilog. Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány a střídají se v nich průběžně příběhy hlavních postav. Musím říci, že kniha byla pro mě náročnější na četbu stylem, jakým autorka knihu zpracovala. Některým pasážím jsem úplně neporozuměl, kniha pro mě nebyla příliš čtivá. Někdy jsem pociťoval, že se mi čtení táhne a to není u mne dobré znamení. Téma knihy je určitě závažné a na zamyšlení. Vyskytovaly se okamžiky, které byly pro mě překvapivé a soucítil jsem s hlavní hrdinkou Gitou Lauschmannovou. Pochopil jsem a schvaloval jsem její odhodlání bojovat za spravedlnost a za uznání křivd, které byly napáchány na její rodině a potažmo na ní osobně.
V knize jsem nalezl nějaké myšlenky. Kniha obsahuje také fotografie Evy Fukové, které jsou zobrazeny na počátku jednotlivých částí knihy.
Do knihy jsem se jako do předešlých knih autorky hluboko ponořila. Mám ráda její rychlé myšlenkové pochody a myšlenky, které jsou ukryté, jak já říkám „mezí řádky“.
Knihu určitě doporučuji a je úžasné, že jsou už na některých školách knihy od paní Denemarkové doporučovány jako povinná četba.