„Po meči i po přeslici“ je strhující historický román, který se čte jako detektivka. Hlavní hrdinkou je nepříliš známá Eliška Kateřina z rodu Smiřických. Co dívce chybělo na kráse, dohnala chytrostí a laskavostí. Eliška Kateřina nežila příliš dlouho, ale její život byl plný zvratů závislých na politice a rozmarech ambiciózních mužů. Beráková je skvělá vypravěčka, proto vám zaručuji, že její román zhltnete na jedno posezení.
Zora Beráková (1921) není ve světě literatury žádným nováčkem. Literární tvorbě se věnovala už od dob studií na gymnáziu a psát nepřestala ani poté, co vystudovala francouzštinu a latinu a získala doktorát z filozofie. Beráková pracovala jako diplomatka a první knihy, které jí vyšly, byly sbírky poezie. Od těch přešla k psychologickým románům a krimi povídkám. Souběžně s historickým románem „Po meči i po přeslici“ vyšla u nakladatelství Motto i její kniha krimi povídek „Vražda bez oběti“. Kromě vlastní tvorby je také autorkou řady knižních překladů a rozhlasových her.
Beráková je spisovatelka, které přímo svědčí rozsáhlejší prózy. V románech vás přesvědčí o tom, že je výborná vypravěčka s elegantním stylem psaní. To, co jí vyloženě sedí, jsou popisy, líčení a navození atmosféry. Její postavy, mezi kterými nadržuje silným statečným ženám, se přirozeně vyvíjejí a čtenář se s nimi dokáže ztotožnit. Jejich osudy budete hltat i v případě, že byste četli pouze o nich a Berákové knihy byly okleštěné o napínavé zápletky. Ale nebojte, zápletek je tady hned několik a Eliška Kateřina si toho prožila tolik, kolik by jinému vystačilo na několik životů.
Motto vydalo už několik autorčiných historických románů a skvělé je, že si Beráková nevybírá profláklé postavy, o kterých se učí každé dítě v dějepise. Díky tomu jsou její příběhy čtivé a na vás čeká řada překvapení, protože prostě netušíte, jak se bude děj vyvíjet a jak skončí. Její hrdinky pocházejí z významných rodů, jejich životy byly značně komplikované a ony samy se jistým způsobem zapsaly do historie. Eliška Kateřina pochází z rodu Smiřických, který v 17. století patřil k nejbohatším a nejvýznamnějším rodům na našem území. Počátek tohoto století se nesl v duchu náboženských střetů a určitou dobu to vypadalo, že Eliščin bratr by se mohl dokonce stát i českým králem.
My se s hlavní hrdinkou setkáváme ve chvíli, kdy tráví dny na hrádku, který se na dlouhá léta stal jejím vězením. Mladičká Eliška se zamilovala do poddaného, a protože s ním navázala vztah, někteří ambiciózní příbuzní využili šance a postarali se o to, aby dědička zmizela ze scény. Troufnu si tvrdit, že Eliška si velmi brzy získá vaše sympatie. Ačkoliv není pouze kladnou hrdinkou, dokážete jí porozumět a budete se umět vžít do její kůže. Eliška se narodila s vystouplou lopatkou, a ačkoliv se mohla pyšnit krásným obličejem a útlou postavou, pro svou matku znamenala zklamání.
Eliška retrospektivně vzpomíná na svého milence a vy se skrze její romantický příběh dozvídáte mnohé o její rodině i politické situaci v Čechách. Beráková je obratná vypravěčka, která dokáže historická fakta umně zakomponovat do příběhu, takže nemáte ani na chvíli pocit, že je v něm něco nadbytečného nebo nudného. Všechno souvisí se vším, všechno je propletené a i ten nejmenší detail, který se odehrává například na královském dvoře, má pro naši hrdinku dalekosáhlý význam. Zatímco Eliška teskní po svém milenci a po svobodě, několik lidí si uvědomí její význam.
Uvězněná Eliška by se totiž mohla stát paní celého majetku Smiřických a to rozhodně není málo. A tak se začne intrikovat, podvádět a vraždit. Eliška je pouhou loutkou, která vůbec nechápe, o co jde. O politiku se nezajímá a nějaké čachry jsou jí naprosto cizí. Ona pouze touží po lásce a spokojené rodině. Naštěstí to není žádná naivka, ale rozumná žena, vědomá si svých silných i slabých stránek.
Beráková píše čtivě, profesionálně a návykově. Až její román „Po meči i po přeslici“ odložíte, nadšeně se vrhnete na její další romány. Ačkoliv nejsou prioritně určené pouze ženám, přinesou jim největší potěšení, protože v sobě mají cosi pohádkového a možná i blízkého červené knihovně. „Po meči i po přeslici“ vás přenese do doby šlechtičen v krásných šatech a vy můžete přemýšlet nad tím, jak byste se zachovali, kdybyste se ocitli na místě Elišky Kateřiny.
Recenze
Zora Beráková (1921) není ve světě literatury žádným nováčkem. Literární tvorbě se věnovala už od dob studií na gymnáziu a psát nepřestala ani poté, co vystudovala francouzštinu a latinu a získala doktorát z filozofie. Beráková pracovala jako diplomatka a první knihy, které jí vyšly, byly sbírky poezie. Od těch přešla k psychologickým románům a krimi povídkám. Souběžně s historickým románem „Po meči i po přeslici“ vyšla u nakladatelství Motto i její kniha krimi povídek „Vražda bez oběti“. Kromě vlastní tvorby je také autorkou řady knižních překladů a rozhlasových her.
Beráková je spisovatelka, které přímo svědčí rozsáhlejší prózy. V románech vás přesvědčí o tom, že je výborná vypravěčka s elegantním stylem psaní. To, co jí vyloženě sedí, jsou popisy, líčení a navození atmosféry. Její postavy, mezi kterými nadržuje silným statečným ženám, se přirozeně vyvíjejí a čtenář se s nimi dokáže ztotožnit. Jejich osudy budete hltat i v případě, že byste četli pouze o nich a Berákové knihy byly okleštěné o napínavé zápletky. Ale nebojte, zápletek je tady hned několik a Eliška Kateřina si toho prožila tolik, kolik by jinému vystačilo na několik životů.
Motto vydalo už několik autorčiných historických románů a skvělé je, že si Beráková nevybírá profláklé postavy, o kterých se učí každé dítě v dějepise. Díky tomu jsou její příběhy čtivé a na vás čeká řada překvapení, protože prostě netušíte, jak se bude děj vyvíjet a jak skončí. Její hrdinky pocházejí z významných rodů, jejich životy byly značně komplikované a ony samy se jistým způsobem zapsaly do historie. Eliška Kateřina pochází z rodu Smiřických, který v 17. století patřil k nejbohatším a nejvýznamnějším rodům na našem území. Počátek tohoto století se nesl v duchu náboženských střetů a určitou dobu to vypadalo, že Eliščin bratr by se mohl dokonce stát i českým králem.
My se s hlavní hrdinkou setkáváme ve chvíli, kdy tráví dny na hrádku, který se na dlouhá léta stal jejím vězením. Mladičká Eliška se zamilovala do poddaného, a protože s ním navázala vztah, někteří ambiciózní příbuzní využili šance a postarali se o to, aby dědička zmizela ze scény. Troufnu si tvrdit, že Eliška si velmi brzy získá vaše sympatie. Ačkoliv není pouze kladnou hrdinkou, dokážete jí porozumět a budete se umět vžít do její kůže. Eliška se narodila s vystouplou lopatkou, a ačkoliv se mohla pyšnit krásným obličejem a útlou postavou, pro svou matku znamenala zklamání.
Eliška retrospektivně vzpomíná na svého milence a vy se skrze její romantický příběh dozvídáte mnohé o její rodině i politické situaci v Čechách. Beráková je obratná vypravěčka, která dokáže historická fakta umně zakomponovat do příběhu, takže nemáte ani na chvíli pocit, že je v něm něco nadbytečného nebo nudného. Všechno souvisí se vším, všechno je propletené a i ten nejmenší detail, který se odehrává například na královském dvoře, má pro naši hrdinku dalekosáhlý význam. Zatímco Eliška teskní po svém milenci a po svobodě, několik lidí si uvědomí její význam.
Uvězněná Eliška by se totiž mohla stát paní celého majetku Smiřických a to rozhodně není málo. A tak se začne intrikovat, podvádět a vraždit. Eliška je pouhou loutkou, která vůbec nechápe, o co jde. O politiku se nezajímá a nějaké čachry jsou jí naprosto cizí. Ona pouze touží po lásce a spokojené rodině. Naštěstí to není žádná naivka, ale rozumná žena, vědomá si svých silných i slabých stránek.
Beráková píše čtivě, profesionálně a návykově. Až její román „Po meči i po přeslici“ odložíte, nadšeně se vrhnete na její další romány. Ačkoliv nejsou prioritně určené pouze ženám, přinesou jim největší potěšení, protože v sobě mají cosi pohádkového a možná i blízkého červené knihovně. „Po meči i po přeslici“ vás přenese do doby šlechtičen v krásných šatech a vy můžete přemýšlet nad tím, jak byste se zachovali, kdybyste se ocitli na místě Elišky Kateřiny.