Jedním z osobních nepřátel Oldřicha z Chlumu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Proto správce Bezdězu nesmírně překvapí, když biskup požádá krále Přemysla II. Otakara, aby Oldřicha poslal vyšetřovat do Brna. A ještě záhadnější je údajný důvod jeho cesty - krádež v klášteře tamních...
číst celé
Jedním z osobních nepřátel Oldřicha z Chlumu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Proto správce Bezdězu nesmírně překvapí, když biskup požádá krále Přemysla II. Otakara, aby Oldřicha poslal vyšetřovat do Brna. A ještě záhadnější je údajný důvod jeho cesty - krádež v klášteře tamních minoritů. Oldřich z Chlumu navíc dostává od olomouckého biskupa rozsáhlé pravomoci a je tedy zřejmé, že jde o nesmírné vážnou záležitost. Toto podezření se záhy potvrdí. Ihned po jeho příchodu do Brna je brutálně zavražděn celerárius minoritského kláštera. Smrt hrozí i Oldřichovi a jeho pomocníkům panoši Otovi a veliteli Divišovi, neboť se ukáže, že ve hře je cosi velice znepokojivého.
schovat popis
Recenze
V historii měla většina panovníků špatný vztah minimálně s jedním služebníkem církve, ať už se jedná o jakoukoliv zem. Všichni si asi vybavíme nejdříve román, který nese název Tři mušketýři, kde je drasticky vykreslen vévoda kardinál Richelieu, nebo nejznámějšího Tudorovce Jindřicha VIII., kterého církev rozčílila natolik, že se sám prohlásil za papeže.
V naší zemi tomu nebylo jinak. Samotný Přemysl Otakar II. neměl církev moc v oblibě ( hlavně tu, která sídlila na Moravě ). Člověk, se kterým vedl politický spor byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku. Tento spor je zachycen i v knize od českého spisovatele Vlastimila Vondrušky. Biskup je zde tak zoufalý, že i přes velké spory osloví panovníka, aby mu pomohl vyřešit důležitý případ, který připadne Oldřichovy z Chlumu.
S touto knihou nahlédnete do tajů středověké církve. Přesněji řečeno, jedná se o seznámení s dvěma řády. Dominikáni a Minorité se nemají moc v lásce … No, vysloveně se nesnáší, což vede k potyčkám mezi nimi. Nejedná se však o potyčky fyzické, ale intelektuální, mezi kterými bruslí náš Oldřich, což je v některých situacích až úsměvné.
Příběh se čte jedním dechem a prolétnete jím za dva večery. Nejdříve si musíte zvyknout na styl, kterým autor píše. Jeho způsob vyjadřování závisí na principu středověké mluvy a právě to se mi na knize líbilo. Nejedná se tu úplně o fikci. Děj je v jádru podle skutečnosti a to také dává své kouzlo a čtenáři lepší pocit. Nejzajímavější však byly myšlenkové pochody, které se mi honily hlavou. Sama se sebou jsem se hádala, jaký řád je v právu, protože byl každý přesvědčen o své pravdě. Víc prozrazoval ale nebudu. Poslední věc, kterou vám prozradím,
je mé vřelé doporučení :-) :-) :-)
Oldřich z Chlumu se svou partou jsou opět v akci. Citáty mluví za vše.
Citace: " Přátelství se rodí v srdci, ne ve víně."
" Zahálka je matkou hříchů."
" Prý se modlí, aby se mýlil."
" Dominikáni - Dominicanes - Boží psi "
" Váš muž v bitvě zemřel, paní. (ona) Zůstaňte s námi, budeme oslavovat."
" Když D... mlčel, mohli ho považovat za filozofa."
" Vědění je jako víno, jednou okusíš, a už s tím nemůžeš přestat."
Bezvadný.