Právě jsem to dočetla. Hned jsem běžela na Google a hledala. Hrozně moc jsem toho chtěla hned vědět. Proč? Proč? Proč se o tomhle víc nemluví? Proč o tom není taky milion dokumentů, jako o NSDAP, o Hitlerovi, o Stalinovi, a dalších? A o Matce národa Eleně? Myslím, že tyhle ženy jsou…Jak to říct…Eva Braunová byla jiná, doufám v to, ale Elena? Ani to není Elena, jméno si změnila. Na Wiki má povolání Politička. Několik řádů. A pak dostala popravčí četou za vyučenou. Jediné, co jsem, tak feministka. Žádná jiná -itka nejsem. A proto tak hrozně odsuzuju to, co Rumunsku, rumunskému lidu prováděli. Kolik lidí do toho bylo namočených. Praktiky, z kterých tuhne krev v žilách, oči by radši osleply, uši by radši ohluchly a mozek by radši otupěl, než si připustit, že se tato zvěrstva odehrávala.
v Rumunsku byla zakázána spousta věcí.Koneckonců deky zasmušilosti jsou tlusté a těžké. A leccos se jimi zakryje.
Jaká cena je však za svobodu? Takto končí poslední věta anotace k této knize. A přesně tady začíná můj myšlenkový pochod. příběh nám Ruta vystavěla na mladíkovi, studentovi cristianovi, který má sny. Jako každý. Ale tajné sny. Nejsou povolené, nejsou schválené. totiž v Rumunsku v roce 1989 musí být schválené všechno. I třeba psací stroj nebo šicí stroj. Věci, které já používám dnes a denně. Začátek nás zavede přímo do školy, kde se mladík kamarádí s Lucou, který nakonec není takový, jaký si myslí. Ano, v Rumunsku v tomto roce není nikdo takový, jaký si myslíme, že je.
Vezměme si třeba jen rodinu u Cristiana. Otec, co nemluví (ví proč), matka, co je ze všeho vyplašená, až přehnaně. Sestra, co potají opravuje na stroji kabáty a další nedostatkové zboží (i zde bylo oblečení na příděl, fronta..nedostatek). Děda (bunu) byl pro Cristiana velmi důležitý. Takový ten spojenec v rodině. Poslouchá rádia jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. A právě na něj ho utáhli, aby začal donášet na americkou rodinu z ambasády. kdyby tak tušil, kdo je doopravdy přítel a komu naopak věřit nemá…
Příběh na mě působil od začátku něčím jinak. Hned mě vcucnul, pohltil, dostal, omotal si mě kolem prstu. Skvěle se to četlo, ikdyž je to vyprávěné z pohledu Cristiana, tedy ich formou. Je to oddělené na krátké kapitoly, takže čtenář má pocit, že to svižně plyne. Což není pocit. Plyne to opravdu svižně. Hlavně když se do toho začne objevovat Lily, Cristianova vyvolená.
Nejtěžší pro mě byla ta část, kdy je vzali po demonstracích do Jilavy. To nejhorší z nejhorších věznic. A jeli tam i děti. A to už jsem moc nedávala.
ve finále, když se z tohoto dostanete s okousanými vlasy, místy hlavou vyholenou, vůbec to neřešíte. A tak se taky stalo.
Strhující konec byl…strhující. Tak akorát otevřenej,k naštvání, ovšem to dovysvětlení!! Tohle chci u každý knihy!!!!!!!
Skvělý, prostě skvělý. To cítíte i podle té recenze.
Půjdu si najít její další knihy. Styl mi moc sedl.
Bráno z té lepší stránky, dozvěděla jsem se toho hodně, fakt mě tato historie úplně minula.
Recenze
Miluji knihy Ruty Sepetys. Vždy obdivuji, jakou si dá práci s tím, než zjistí podklady k tématu, které právě zpracovává. Témata to jsou vážná, někdy i méně známá. Tak, jako to bylo i u této knihy. Rumunsko je blízko nás, ale upřímně, kdo věděl, co se tam odehrávalo před rokem 1989? Já rozhodně ne a bylo to pro mě nemilé překvapení. Kolikrát jsem ani nemohla uvěřit vlastním očím, čím vším si museli lidé procházet.
Jak to autorka umí, krátké kapitoly přidávají na čtivosti, nutí nás číst dál a dál a najednou jste na konci, ale chtěli byste ještě. Krátké silné věty umocňují atmosféru, která je v knize temná, plná strachu. Při čtení jsem měla pocit, že je v Rumunsku všechno šedivé a smutné.
Ač je kniha primárně určena pro mladé, rozhodně si ji přečtěte, ať jste mladí nebo staří. Takovéto knihy se prostě musí šířit dál a dál. Kniha mě chytla u srdce, cítila jsem lítost a smutek. Vše umocnily ještě fotografie na konci knihy a poznámky autorky, které situaci v Rumunsku ještě více přiblížily.
Knihu si rozhodně přečtěte a já budu netrpělivě vyhlížet další knihy autorky.
Hlavním hrdinou příběhu je sedmnáctiletý Cristian Florescu, který se touží stát spisovatelem, jenže Rumunsko není místem, kde si člověk může svobodně vybírat. Místo toho zažívá dny plné strachu, nedostatku a podezírání. Když je donucen spolupracovat s tajnou policií, dostává se do složité situace. Má mlčet a chránit svou rodinu, nebo riskovat a odhalit světu pravdu o režimu? Revoluce je navíc na spadnutí. Jaká ale bude cena za svobodu?
Tohle bylo něco neuvěřitelného. Na stránkách této knihy vás totiž čeká nejen příběh jednoho kluka, ale celého národa, který i přes všechny hrůzy pořád uchovává naději na změnu. Kapitolky jsou krátké, úderné a neskutečně čtivé. A ty emoce! Ty prýštily z každé stránky. Tu beznaděj, bolest a hrůzu jsem cítila úplně hmatatelně, jako kdybych byla součástí příběhu. Nebudu ani říkat, kolikrát jsem měla slzy v očích. O událostech v Rumunsku jsem měla nějaké povědomí, ale že to byla až taková hrůza, to jsem opravdu netušila.
Autorce skládám poklonu za to, jak bravurně celý příběh napsala, a také za to, jak obrovskou si s ním dala práci. Všechny ty rozhovory, svědectví, archivní materiály atd. daly vzniknout dílu, na které jen tak nezapomenu. Až mě teď mrzí, že jsem po knize nesáhla dřív. A já nebudu šeptat a řeknu to nahlas: TOHLE SI MUSÍTE PŘEČÍST! Moc doporučuji a hodnotím plným počtem hvězd.
To ostatně za chvíli poznává sám. Zjistí, že i v jeho okolí jeho známý jsou nejspíš informátoři a pod výhrůžkou donáší na všechny okolo sebe. I on se dostává pod nátlak režimu a musí donášet na americkejo kamaráda.
Píše si deník, kam vypisuje pravdu o režimu, vtipy i myšlenky. Deník pak položí na stůl amerického velvyslance a doufá, že pomůže rumunskému lidu se osvobodit. Už nemá co ztratit…
Byla to velmi silná kniha na emoce. Pro mě to byl další dílek skládačky do historie Evropy. Nevěděla jsem, že padli komunistické režimy postupně v Československu, Maďarsku, Německu, Rumunsko bylo poslední.
Prostředí bylo nepřikrášleně vykreslené z té doby. Bylo mi špatně, jak moc dobře byla kniha napsána. Byla jsem totiž v knize a prožívala jejich osudy s nimi. Moc dobře napsané.
Zamilovala jsem si Bunu, Cristiana i Lilianu. Cici jsem nechápala, ale v epilogu je zodpovězená pravda, kterou se Cristian dozvídá až dvacet let po té že spisů. Knihu doporučuji. I na slzy došlo.
Toto je kniha YA, která obsahuje úder. Ruta Sepetys vytváří atmosféru strachu, podezřívavosti, nouze a ztráty. Živě vykresluje, jaké to bylo žít pod despotou a komunistickým způsobem života. Účinně poukazuje na to, jak elity žily velkolepé životy, zatímco obyčejní lidé trpěli a bojovali. Je to příběh, se kterým by se naši mladí lidé měli seznámit, zejména ti, kteří si myslí, že komunismus je způsob, jak vládnout.
v Rumunsku byla zakázána spousta věcí.Koneckonců deky zasmušilosti jsou tlusté a těžké. A leccos se jimi zakryje.
Jaká cena je však za svobodu? Takto končí poslední věta anotace k této knize. A přesně tady začíná můj myšlenkový pochod. příběh nám Ruta vystavěla na mladíkovi, studentovi cristianovi, který má sny. Jako každý. Ale tajné sny. Nejsou povolené, nejsou schválené. totiž v Rumunsku v roce 1989 musí být schválené všechno. I třeba psací stroj nebo šicí stroj. Věci, které já používám dnes a denně. Začátek nás zavede přímo do školy, kde se mladík kamarádí s Lucou, který nakonec není takový, jaký si myslí. Ano, v Rumunsku v tomto roce není nikdo takový, jaký si myslíme, že je.
Vezměme si třeba jen rodinu u Cristiana. Otec, co nemluví (ví proč), matka, co je ze všeho vyplašená, až přehnaně. Sestra, co potají opravuje na stroji kabáty a další nedostatkové zboží (i zde bylo oblečení na příděl, fronta..nedostatek). Děda (bunu) byl pro Cristiana velmi důležitý. Takový ten spojenec v rodině. Poslouchá rádia jako Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. A právě na něj ho utáhli, aby začal donášet na americkou rodinu z ambasády. kdyby tak tušil, kdo je doopravdy přítel a komu naopak věřit nemá…
Příběh na mě působil od začátku něčím jinak. Hned mě vcucnul, pohltil, dostal, omotal si mě kolem prstu. Skvěle se to četlo, ikdyž je to vyprávěné z pohledu Cristiana, tedy ich formou. Je to oddělené na krátké kapitoly, takže čtenář má pocit, že to svižně plyne. Což není pocit. Plyne to opravdu svižně. Hlavně když se do toho začne objevovat Lily, Cristianova vyvolená.
Nejtěžší pro mě byla ta část, kdy je vzali po demonstracích do Jilavy. To nejhorší z nejhorších věznic. A jeli tam i děti. A to už jsem moc nedávala.
ve finále, když se z tohoto dostanete s okousanými vlasy, místy hlavou vyholenou, vůbec to neřešíte. A tak se taky stalo.
Strhující konec byl…strhující. Tak akorát otevřenej,k naštvání, ovšem to dovysvětlení!! Tohle chci u každý knihy!!!!!!!
Skvělý, prostě skvělý. To cítíte i podle té recenze.
Půjdu si najít její další knihy. Styl mi moc sedl.
Bráno z té lepší stránky, dozvěděla jsem se toho hodně, fakt mě tato historie úplně minula.