Kniha je vyprávěna z pohledu Rafaela, Annie (jeho dcery) a Joea (jejího syna). Všechny osoby spojuje láska k hudbě. První část knihy na mne působila nejsmutněji, Rafael zažije hodně smutných okamžiků před válkou a také v koncentračním táboře. Druhá část knihy se odehrává v Kanadě a třetí část v Austrálii.

Když člověk miluje literaturu, tak se může stát, že jakoby zapomene na všechno ostatní, nevnímá skutečnost, neuvědomuje si dostatečně, jaká je doopravdy situace, ve které se nachází, má nasazeny růžové brýle, poněvadž je zahleděný jen do své vášně a tak tomu bylo i v případě Rafaela. V tomto ohledu mne jeho chování mrzelo. Někdy jedno správné rozhodnutí může odvrátit sled dalších událostí..

Z knihy jsem si také odnesl, že pokud se nám nedaří v osobním životě, nesmíme přelévat zlost a ubližovat ostatním lidem. Pak toho časem můžeme litovat, omluvíme se tomu, komu jsme ublížili a teď záleží na tom, jestli nám dotyčná osoba odpustí či nikoliv. Pro mě byla také zajímavá část týkají se pomluv. Pokud nás někdo pomlouvá, asi je nejvhodnější uvést věci na pravou míru, poněvadž nás to může poškodit. Když se vyjádříme k dané pomluvě, už nikdy se k tématu pomluvy nemusíme vracet, jednou provždy je všechno řečeno.

Celkově se mi kniha líbila, nalezl jsem v ní řadu myšlenek, kniha není založena na skutečné události. Častokrát si lidé pokládali otázku, pokud byli umístěni do koncentračního tábora, jestli existuje Bůh, a když viděli, co všechno se děje, ztráceli v něm víru, což je pochopitelné. Ptali se, jak může Bůh dopustit, aby umírali děti?! To je otázka, nad kterou někdy uvažuji. Slyšel jsem názory, že lidé si za všechno mohou sami, nikoliv Bůh.

Nad některými věcmi jsem se více zamyslel, poněvadž jsem v životě udělal hodně neuvážených kroků a při čtení této knihy jsem si uvědomil, že jsem se nechoval správně a chyb, kterých jsem se dopustil, už nebudu opakovat. Jde o to přiznat si chybu, kterou jsme udělali a znovu ji neopakovat. schovat popis