Něčím mi to částečně připomínalo Medvěda a slavíka. Obě knížky jsou dost jiné, jedinečné, ale atmosféru to má podobnou. Našly by se v nich stejné prvky. Obě knihy se odehrávají v minulosti, víra i tady hraje důležitou roli a ještě je spojuje ten medvěd 🤭. Tato kniha vám dá velkolepá sídla, hladové vojáky, mor, trochu špionáže a podezřívavé vesničany. A už jsem říkala, že jsou tam duchové? Ó, ano, rovnou několik duchů.
Příběh začíná, když je hlavní hrdince Makepeace 12 let, a její matka se jí snaží naučit, jak se bránit duchům. Makepeace má totiž zvláštní schopnost. Její tělo je jakousi nádobou, ve které může přechovávat duchy. Matka Makepeace má poněkud drastické metody, jak naučit dceru sebeobraně (však se jí také snaží ochránit nejen před duchy, ale i před jednou opravdu podlou rodinou), ale Makepeace to ve finále pomůže. Dívka je to vzpurná a odhodlaná dělat to, co sama chce. Také nesnese, když jakékoliv zvíře trpí. Tak se stane, že se do jejího těla nedopatřením dostane duše týraného cirkusového medvěda. Krásné na této knížce je to právě to postupné sbližování Makepeace s medvědem a jejich pozdější soužití 🙂.
"Lidé jsou zvláštní, přizpůsobivá stvoření, která si nakonec zvyknou na všechno, dokonce i na to nemožné a nesnesitelné. Časem se to, co bylo dříve nemyslitelné, stane normálním."
Při čtení jsem milovala pozadí puritánské Anglie. Frances Hardinge popisuje toto období živě, což mi pomáhalo cítit se součástí příběhu. Vlastně tam ale bylo moc detailů ohledně různých bitev či obléháních. Kniha vám dá jen informace, které jsou nedílnou součástí zápletky. Možná je trochu škoda, že autorka více nerozvinula popis tohoto období a politické situace, ale zase nejste zahlceni dějepisnými fakty a můžete se soustředit na příběh teď už patnáctileté Makepeace.
Zrovna tak mě bavilo číst jaké to je, když jedno tělo obývá více duší. Jestliže jste fandové knihy Hostitel nebo seriálu The 100, rozhodně zkuste tuto knihu. Není to sice scifi jako tyto dvě věci, ale myšlenku o více osobnostech v jednom těle to má společnou. Nicméně pokud máte v okolí nějakou podivnou mocnou rodinu, které se všichni bojí a nikdo si k nim nic nedovolí, měla bych se být vámi na pozoru. Fellmottovi jsou pěkně hnusní a slizcí. Tahle rodina totiž ráda využívá své potomky jako hostitele pro duše předků. Představte si, že do vás vstoupí několik duší a prakticky vás vymažou. Je to vlastně takové nadpřirozené znásilnění několika lidmi najednou. Brrr. Lepší popis mě nenapadá a alespoň vidíte, jak hrůzné to je. Celá ta myšlenka byla pěkně děsivá.
"Lord Fellmotte už nebyl člověkem. Byl historickým shromážděním. Sborem pohřebních havranů v umírajícím stromě."
Romantickou linku v této knize vlastně nenajdete, ale jde tu zase o přátelství a sourozenecký vztah. Díky absenci jakéhokoliv cukrování mezi postavami, by se toto mohlo líbit nejen těm, kteří mají dost instalásky a milostných trojúhelníků, ale třeba i klukům 🙃.
"Čím více duchů poznávám, tím méně jsem si jistý, že jsme tytéž duše, kterými jsme kdysi bývali."
"Někdy si myslím, že my duchové jsme... jen vzpomínky. Ozvěny. Dojmy."
Konec to mělo takový děsně uklidňující. Závěr mi dodal takový příjemný pocit... pocit klidu 🙂. Bylo to pěkně uzavřené s příslibem lepších zítřků pro Makepeace a jejího bratra. To mě velmi potěšilo.
Pin on Pinterest
Jak jste možná už pochopily tak tato knížka je jednorázovka, což je výhodou pokud nechcete rozečítat příběh táhnoucí se několika knihami 🙂. Ráda bych si od autorky přečetla i její další knihy, jako například Strom lží nebo Cuckoo Song či Well Witched. Nejsem fanouškem hororů, ale strašidelně laděné knížky mě totiž opravdu baví. Trochu děsivosti snesu 🤭. Autorka píše poutavě, mělo to zajímavé myšlenky a popisy (některé můžete vidět zde odcitované) a četlo se to velmi dobře.
Recenze
Každopádně mě Kůže plná stínu velice zaujala, podle anotace jsem sice čekala něco kapku jiného, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo...Tak silný příběh plný napětí a tajemna dokáže vymyslet jen opravdový génius s velkou, přímo OBROVSKOU fantasií.
Moc ráda si proto přečtu případné další díly i knihy, které autorka vydá, její styl psaní Vás nutí pokračovat dále a dále :)
Doporučuji :D
Příběh začíná, když je hlavní hrdince Makepeace 12 let, a její matka se jí snaží naučit, jak se bránit duchům. Makepeace má totiž zvláštní schopnost. Její tělo je jakousi nádobou, ve které může přechovávat duchy. Matka Makepeace má poněkud drastické metody, jak naučit dceru sebeobraně (však se jí také snaží ochránit nejen před duchy, ale i před jednou opravdu podlou rodinou), ale Makepeace to ve finále pomůže. Dívka je to vzpurná a odhodlaná dělat to, co sama chce. Také nesnese, když jakékoliv zvíře trpí. Tak se stane, že se do jejího těla nedopatřením dostane duše týraného cirkusového medvěda. Krásné na této knížce je to právě to postupné sbližování Makepeace s medvědem a jejich pozdější soužití 🙂.
"Lidé jsou zvláštní, přizpůsobivá stvoření, která si nakonec zvyknou na všechno, dokonce i na to nemožné a nesnesitelné. Časem se to, co bylo dříve nemyslitelné, stane normálním."
Při čtení jsem milovala pozadí puritánské Anglie. Frances Hardinge popisuje toto období živě, což mi pomáhalo cítit se součástí příběhu. Vlastně tam ale bylo moc detailů ohledně různých bitev či obléháních. Kniha vám dá jen informace, které jsou nedílnou součástí zápletky. Možná je trochu škoda, že autorka více nerozvinula popis tohoto období a politické situace, ale zase nejste zahlceni dějepisnými fakty a můžete se soustředit na příběh teď už patnáctileté Makepeace.
Zrovna tak mě bavilo číst jaké to je, když jedno tělo obývá více duší. Jestliže jste fandové knihy Hostitel nebo seriálu The 100, rozhodně zkuste tuto knihu. Není to sice scifi jako tyto dvě věci, ale myšlenku o více osobnostech v jednom těle to má společnou. Nicméně pokud máte v okolí nějakou podivnou mocnou rodinu, které se všichni bojí a nikdo si k nim nic nedovolí, měla bych se být vámi na pozoru. Fellmottovi jsou pěkně hnusní a slizcí. Tahle rodina totiž ráda využívá své potomky jako hostitele pro duše předků. Představte si, že do vás vstoupí několik duší a prakticky vás vymažou. Je to vlastně takové nadpřirozené znásilnění několika lidmi najednou. Brrr. Lepší popis mě nenapadá a alespoň vidíte, jak hrůzné to je. Celá ta myšlenka byla pěkně děsivá.
"Lord Fellmotte už nebyl člověkem. Byl historickým shromážděním. Sborem pohřebních havranů v umírajícím stromě."
Romantickou linku v této knize vlastně nenajdete, ale jde tu zase o přátelství a sourozenecký vztah. Díky absenci jakéhokoliv cukrování mezi postavami, by se toto mohlo líbit nejen těm, kteří mají dost instalásky a milostných trojúhelníků, ale třeba i klukům 🙃.
"Čím více duchů poznávám, tím méně jsem si jistý, že jsme tytéž duše, kterými jsme kdysi bývali."
"Někdy si myslím, že my duchové jsme... jen vzpomínky. Ozvěny. Dojmy."
Konec to mělo takový děsně uklidňující. Závěr mi dodal takový příjemný pocit... pocit klidu 🙂. Bylo to pěkně uzavřené s příslibem lepších zítřků pro Makepeace a jejího bratra. To mě velmi potěšilo.
Pin on Pinterest
Jak jste možná už pochopily tak tato knížka je jednorázovka, což je výhodou pokud nechcete rozečítat příběh táhnoucí se několika knihami 🙂. Ráda bych si od autorky přečetla i její další knihy, jako například Strom lží nebo Cuckoo Song či Well Witched. Nejsem fanouškem hororů, ale strašidelně laděné knížky mě totiž opravdu baví. Trochu děsivosti snesu 🤭. Autorka píše poutavě, mělo to zajímavé myšlenky a popisy (některé můžete vidět zde odcitované) a četlo se to velmi dobře.