Jedovaté bojové plyny, laserové paprsky, důmyslné obojživelné transportéry, účinné plamenomety, odolné slitiny, výkonné razicí mechanismy... Ne, opravdu se nezdá, že by lidstvo mělo proti nezvaným návštěvníkům z Marsu sebemenší šanci. Na konci 19. století, kdy marťanské kosmické lodě přistávají...
číst celé
Jedovaté bojové plyny, laserové paprsky, důmyslné obojživelné transportéry, účinné plamenomety, odolné slitiny, výkonné razicí mechanismy... Ne, opravdu se nezdá, že by lidstvo mělo proti nezvaným návštěvníkům z Marsu sebemenší šanci. Na konci 19. století, kdy marťanské kosmické lodě přistávají poblíž Londýna, představují největší výkřiky lidské techniky těžkopádné a nepřesné dělo a bojový parník. Chladná a bezcitná inteligence vetřelců válcuje emocemi zmítané pozemšťany, zhýčkané pohodlím civilizace. Nejen že skoro nevycházejí noviny, knihovny jsou zavřené, vlaky nejezdí podle grafikonu a žádná divadla nehrají – ono, pěkně prosím, už ani není co jíst a zuří boj o holé přežití. Válka světů se tak stává i válkou s vlastním sobectvím, zbabělostí, malostí a strachem. Zvítězí tradiční morální hodnoty, nebo zákon silnějšího? Dokáže se lidstvo proti nepříteli semknout? Mají Marťané nějakou slabinu a existuje na Zemi něco, s čím při plánování invaze nepočítali? A především – opravdu je útok z vesmíru natolik čirá fantazie, že se ho do budoucna nemusíme obávat?
schovat popis
Recenze
Důvody, proč Marťané podnikli invazi na Zemi, jsou pochopitelné. Když kolonizujete nové území, tak domorodou populaci vyhladíte - to je pravidlo každé invaze v historii. A v tomto případě jsme byli kolonizováni my.
Velmi dobrá kniha. Je mnohem lepší než všechny ty filmové adaptace.
* je poznat, že knížku napsal autor Herbert George Wells už před nějakou tou dobou - přesněji v 1898;
* výtečně je vykreslen okamžik invaze - absolutní chaos nikdo nic neví, nikdo za nic nezodpovídá
* zajímalo by mě, jak by se změnil styl knížky, kdyby ho autor psal třeba po jedné ze světových válek (podle mě by to bylo pěkný maso).
Jeho prozíravost je překvapivá. Nejenže psal v předatomovém věku, ale je také dobré si uvědomit, že tato kniha byla napsána před více než sto lety (1898), což je dokonce ještě před letem s pohonem (i když jen těsně!) Nyní si chci přečíst "Válku ve vzduchu", abych zjistil, zda jeho představy odrážely potenciální realitu tak přesně jako tato.
Dějová linie je strhující a (view spoiler) nesmírně silná. H. G. Wells umí obzvlášť dobře vidět individuální prožitek na pozadí celého zničujícího obrazu (střídání postavy z pohledu a jejího bratra), což čtenáře vtáhne do děje.
Myslím, že se Wellsovi povedlo hlavně krásně vystihnout atmosféru invaze, ten chaos, šok a pocit bezmoci je tam skoro hmatatelný.
Rozsahem jde o celkem krátkou knihu, která má navíc relativně pozvolné tempo, ale i tak dokáže vtáhnout. Dalším plusem je fakt, že postava vypravěče působí sympaticky, rozhodně jsem mu ve vypjatých situacích držela palce. A že takových napínavých situacích je tam víc než dost. Samotný závěr knihy je navíc velmi dobrý a nečekaný.
Rozhodně doporučuji, sice je to stará klasika, ale má pořád co nabídnout, rozhodně je to kniha, která se čte jedním dechem.
Jinak co se samotného románu týče, tak se mi velice líbil. Já tedy nejsem zrovna vlký fanoušek sci-fi a technický typ taky moc ne, ale i tak se mi ten román líbil. Byl dobře napsaný, čtivý a místy i nervy drásající :)