Pršíme, voda oblaků byla v našich tělech buněčným mokem plačícím okem a každý  pohár je oblak vypitý.  Já i ty, tací jsme každou chvílí převtěleni ...  Tak navazuji na báseň Tomáše Kunáta z nové básnické sbírky ............        Azurově čisté hlubiny i nebesa, verše znovuzrozených romantiků,...
                        
číst celé 
                                                        
                                                                Pršíme, voda oblaků
 byla v našich tělech
 buněčným mokem
 plačícím okem a každý 
 pohár je oblak vypitý. 
 Já i ty, tací jsme
 každou chvílí převtěleni ... 
 Tak navazuji na báseň Tomáše Kunáta z nové básnické sbírky ............       
 Azurově čisté hlubiny i nebesa, verše znovuzrozených romantiků, zrcadlo čisté duše. 
 Můžeme se ptát básníka, jací jsme v dnešní době. Posedlí jen svým blahobytem, létáním na Mars, či nepřehlednými technologiemi farmaceutického průmyslu? Nebo stále ti samí, křehcí a nedefinovatelní. A kousek štěstí, toho čistého, zářivého kdesi uprostřed nás najdeme vždy jen tam - v křehkosti uprostřed nás? 
 Smrtelní, mezi rosou a oblakem, přijímající tento úděl mihotajícího bytí -  nebytí, s důvěrou odevzdaní do rukou poezie Tomáše Kunáta, jednoho z nás, zkusme naslouchat.
                                                            
schovat popis 
                 
        
        
Recenze