Doba, kdy byli básníci středem pozornosti veřejnosti, je dávno pryč, ani o Vrchlického či Nezvala by se dneska média neprala, ale litovat toho nemusíme. Ten, kdo chce, může bez váhání vstoupit do světa poezie, číst a číst a uctívat v tomto nekonečném vesmíru metafor, myšlenek či slovních hříček, koho chce. To samé, co Jan Burian napsal v kapitole o básnících - jmenovitě o Pavlu Šrutovi -, by se dalo použít i pro písničkáře, ústřední postavy knihy Polemiky, pocty, provokace. Doby, kdy se za nimi na letní festivaly sjížděly tisíce lidí, už patrně pominuly, přesto stojí za to si je připomenout. Pamětníci si díky Burianovi zavzpomínají, těm ostatním může kniha posloužit jako návod, koho stojí za to si i v dnešní době poslechnout. Všem pak bude při čtení této knihy zaručeně pohrávat na rtech úsměv, neboť, jak praví autor: „Chybí-li humor jako koření, není strava k ničemu.“ A této knize koření rozhodně nechybí. Z POLEMIK: Proč už nechci být folkařem - Svazáci ukradli trampům Portu a zkomercionalizovali ji a ideologicky ji hlídali - Poezie je stejně zbytečná jako barevný západ slunce! - Písničkář špatně zpívá to, co si myslí, zatímco zpěvák pop music dobře zpívá to, co si myslí někdo jiný, anebo co si vůbec myslet nelze. Z POCT: Jiří Suchý a Jiří Šlitr - Petr Skoumal - Filip Topol - Pavel Šrut - Vladimír Mišík - Vladimír Merta - Ladislav Zajíček - Bob Dylan - Petr Váša - Dagmar Voňková - Randy Newmann - Jiří Konvrzek - Svatopluk Karásek... Z PROVOKACÍ: Možná by měl někdo navrhnout, aby se česká pop music zakázala ve veřejných prostorách stejně jako kouření... - „Umělec nejde s davem, natož aby s ním manipuloval. Naopak - někdy bývá davem ušlapán, protože se zrovna vydal někam jinam, než kam kráčejí všichni.“ - Hutkova věta, že písničkář nemůže být udavač budiž brána jako nějaké heslo, jako nabádání, jako vytčený cíl. Asi jako dávný slogan Čistota půl zdraví! - Ticho je tajná zbraň všech zvědavých tvorů. Buďme v něm bez obav a co nejdéle. Je tu pořád s námi, jenom není slyšet...