Básnická sbírka Nalomenou vybízí k otevření už svým gramaticky vychýleným titulem: prvním slovem parafráze biblického citátu, která knihu prošívá v podobě názvů tří oddílů. Titul sám ale rozehrává řadu asociací, nalomenost - a tím podmíněná příčnost vidění - bývá přece výchozí situací básníků. Koncovku ou lze číst jako zvukomalebný povzdech, jako poklonu ohebnosti češtiny, a také jako narážku na autorčino ženství. Jemné ženské tóny této poezie jsou ovšem zhusta vyvažovány ostrostí básnické kresby, smyslem pro paradox a humor. Na pozadí osobních vjemů a přeludů tak vyvstává vize soumračného světa, který nás přese všechno dál udivuje a zasahuje. Básně vznikaly v pomalém tempu v letech 2003-2010.

schovat popis