Sinuhet nás provází životem faraonů,utrpením otroků, ukáže nám touhu po vědění, ale také po moci, z ní vzešlé války,ale i sílu lásky a víry, to vše jeho očima, tak jak se žilo a jak svět okolo sebe vnímal on sám: "Já, Sinuhet, syn Senmuta, jsem nicméně znechucen lží ve dnech své staroby a svého zklamání. Proto píši jedině pro sebe a píší jen to, co jsem viděl na vlastní oči nebo o čem jsem se přesvědčil, že mi bylo pravdivě vypravováno. V tom se liším ode všech, kteří žili přede mnou, i ode všech, kteří budou žít po mně…“ Sinuhet, na počátku plný síly a víry v pomoc lidem, na konci zodpovědný za smrt faraóna. Špatné činy, přestože většinou pochopitelné, si vyčítá do konce života, nevěří v bohy ani v to, že by se lidé někdy mohli polepšit: „Toto napsal Sinuhet, Egypťan – ten, jenž žil osamělý po všecky dny svého života.“
Recenze
Četla jsem i další knihy tohoto finského autora, ale Sinuhetovi se nic nevyrovná.
Člověk by řekl, když se autor zaměří na co nejvěrnější popis způsobu života lidí té doby, tak se bude méně soustředit na příběh. Opak je pravdou. Příběh je napínavý, chytlavý a mnoho dalšího. Sinuhet mi velice připomínal mně, což v konečném důsledku je poněkud znepokojivé, když vezmeme v úvahu jak skončili jeho bližní. Nezbývá než si z knihy vzít ponaučení.