Autorka byla oceněna Nobelovou cenou za literaturu na rok 2015. Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po...
číst celé
Autorka byla oceněna Nobelovou cenou za literaturu na rok 2015.
Doba z druhé ruky je zcela výjimečná kniha mimořádné autorky, laureátky nejprestižnějších ruských, evropských i amerických literárních cen. Konec komunistického režimu a následující rozpad sovětského impéria přinesl jeho občanům po počátečních nadějích zklamání, frustraci a dezorientaci. Text je mozaikou desítek skutečných hlasů, které Alexijevičová zaznamenala na magnetofon při rozhovorech s nejrůznějšími lidmi. Vyprávějí o tom, jak věřili sovětskému systému, jak zabíjeli a umírali pro jeho ideu, mluví o tajemstvích a hrůzách komunismu, o stalinském gulagu, válkách, Černobylu… Před čtenářem defilují rozmanité osudy a názory, z nichž postupně vyvstávají společná traumata a obsese. Hrdinové knihy považují za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let. Byla to chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, po níž přišlo vystřízlivění. Kapitalismus si Rusové představovali jako jakýsi velký supermarket a najednou se ze dne na den probudili v zemi, která patřila do třetího světa a jíž přestali rozumět. Anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, bezostyšné loupení a zločinnost, ztrátu orientace, hospodářský pokles a korupci. Doba z druhé ruky je kniha, jež nabízí hlubokou sondu do ruské společnosti a pomáhá porozumět jejímu současnému vývoji. Čtenáře nutí zamyslit se, co je to Rusko a proč je neschopné rychlejší modernizace. Proč se obliba autokrata Putina pohybuje kolem 85 % a proč 70 % Rusů považuje Stalina za velkého muže. Je to kniha o tom, proč je velkoruský šovinismus nejen stále živý, ale, žel bohu, i stále militantnější.
Mimořádná kniha, ověnčená řadou nejprestižnějších cen (ve Francii zvítězila v anketě časopisu Lire o Nejlepší knihu roku 2013 a získala Prix Médicis 2013, v Německu Mírovou cenu německých knihkupců 2013, předávanou na Frankfurtském veletrhu, autorka sama se již před tím stala laureátkou dalších významných cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii, Rusku a USA.
Doba z druhé ruky je knížka, kterou jsme si dlouho chtěla přečíst a teprve nedávno jsem to uskutečnila. Tato kniha obsahuje různé přepisy rozhovorů, dopisů a výpovědí lidí z bývalého sovětského srazu . Celým tématem knihy se prolíná komunismus- výpovědi jsou právě o životě v této době. Mně knížka přišla velice zajímavá a dokázala vykreslit ten režim a celkově život v té době.Vřele doporučuji !!!!!!!
Doba z druhé ruky od běloruské investigativní novinářky Světlany Alexijevičové je kniha, která se vám nebude číst lehce. Tedy, napsaná je velmi poutavě, ale ta zvěrstva, která jsou zde popisována, a která znáte spíše z béčkových amerických akčních filmů, budete muset strávit. A to chce přece jen trochu času. Dočtete se zde o tom, jakým způsobem byly jednotlivé státy včleňovány do SSSR, jak lidé řešili hladomor mezi válkami, co se dělo v Rusku a ostatních postsovětských zemích po rozpadu SSSR a další skutečnosti, o kterých se většinou taktně mlčí.
Název knihy má podtext - Konec rudého člověka, ale lépe by to mělo být s otazníkem. Kniha tisíce příběhů, jako střípky z rozbitého zrcadla; můžete se pořezat, ale také v těch střípcích uvidíte i svou vlastní podobu, nebo alespoň její zlomky. Jak příznačné pro dnešek, kdy schvalujeme - nahlas nebo potichu - násilí na té či oné straně. A když dočtete, možná si položíte otázku: Jak se ten "Rudý člověk" lišil od dnešního zeleného, neomarxisty, globalisty nebo jiného aktivisty, který hlásá své neochvějné pravdy a vynucuje si jejich plnění, má-li k tomu moc a prostředky, válkou, násilím, omezováním svobody nebo alespoň zesměšňováním těch, kteří nevěří všepravdám. Čtenář by si z té knihy měl vzít minimálně poučení, že ne vždy je poraženým ten, kdo zůstal ležet mrtvý na ulici. A také to, že zlo všech barev, nejenom rudé, vychází i dnes stále jenom z mnohých z nás. Válka ani dnes není fotbalový zápas, kde by fanoušci měli tleskat na tribunách. A tleskají. Tak si to přečtěme a - netleskejme.
Recenze